Změna v kódu, která vede k vytvoření nového blockchainu a nové kryptoměny, a může být zpětně kompatibilní (soft fork) nebo nekompatibilní (hard fork) s původním blockchainem.
Tento proces proběhne, když se vývojáři nebo uživatelé rozhodnou přidat nové funkce nebo změny do existujícího softwaru kryptoměny nebo blockchainu. Fork může vést k rozdělení komunity a ke vzniku nových kryptoměn. V případě hard forku může dojít k tomu, že někteří uživatelé budou používat nový blockchain a jiní zůstanou u původního. Existují dva hlavní typy forků: soft fork a hard fork.
Soft fork je změna, která je zpětně kompatibilní s původním blockchainem, což znamená, že nové transakce jsou stále akceptovány starými verzemi softwaru. Tento typ forku se často používá k přidání nových funkcí nebo změnám, které nejsou zásadní pro fungování blockchainu. Soft forkem je například protokol SegWit na Bitcoinu, kde došlo k vylepšení celé bitcoinové sítě a bylo přijato velkou většinou komunity.
Hard fork je změna, která není zpětně kompatibilní s původním blockchainem, což znamená, že staré verze software už neakceptují nové transakce. V případě hard forku tedy vznikne nový, samostatný blockchain, který se od původního blockchainu liší vlastnostmi nebo funkcemi. Hard fork se obvykle používá ke změnám, které jsou zásadní pro fungování blockchainu, jako je například změna způsobu, jakým jsou transakce ověřovány nebo ukládány do blockchainu. Hard fork proběhl i na Bitcoinu, díky čemuž vznikla měna Bitcoin Cash.