🎙️ Jan Procházka: Konspirační teorie kolem Bitcoinu a digitálních aktiv
Satoshi Nakamoto jako státní agent, Tether jako tiskárna peněz, velryby tahající za nitky trhu. Konspirační teorie se v kryptoměnách množí rychlostí Wi-Fi. A nejde jen o přehnané bájení o tajných spolcích. Někdy jsou za zdánlivě absurdními teoriemi reálná data. A někdy se naopak z reálného podvodu stane legenda – jako v případě FTX.
V novém díle Coincastu se Vlastimil Mach a Jan Procházka podívali na nejznámější konspirační teorie kryptosvěta. Co je doložitelný fakt, co jen spekulace a jak vůbec poznat, kdy je skepse zdravá a kdy přeroste v paranoiu? A co nás FTX naučil o tom, jak vybírat platformy, jimž svěřujeme prostředky?
👉 Celý díl najdete na YouTube a Spotify 🎧
Transkript
Moderátor Vlastimil Mach (Content Specialist, Coinmate) a host Jan Procházka (Marketing Manager, Coinmate)
Vlastimil Mach: Pojďme si úvodem říct, proč jsou digitální měny a kryptoměny obecně tak úrodnou půdou pro konspirační teorie.
Jan Procházka: Konspirační teorie milují tři věci. Zaprvé složitost, zadruhé neviditelnost a zatřetí emoce. A krypto má všechno. Pro běžného člověka je těžké si to osahat: technicky je abstraktní a finančně v lidech budí chamtivost i strach zároveň. To je úplně ideální prostředí, protože mozek začne doplňovat mezery vlastním scénářem.
Navíc kryptoměny vznikly jako reakce na nedůvěru k bankám a státům, takže v jejich DNA je takový lehký rebel. A kde je rebelie, tam se konspirační teorie cítí jako doma. Upřímně, když někomu řeknete, že existují digitální peníze, které nikdo neřídí, ale mají hodnotu miliard, tak to zní jako konspirační teorie i bez konspirace. Krypto není jen technologie, je to místo, kde si realita a fantazie dávají rande.
Vlastimil Mach: Je tohle nějaký nový fenomén, nebo konspirační teorie provázejí každou novou finanční technologii?
Jan Procházka: Vůbec to není nové. Lidi měli konspirační teorie už u papírových peněz. Tehdy bylo něco jako: jak může mít kus papíru hodnotu? To je přece trik. A pak přišly banky, centrální banky, kreditní karty a pokaždé se objevilo podezření, že někdo tahá za nitky. Kryptoměny jsou jen další kapitola. Rozdíl je v tom, že dneska máme internet, takže se teorie šíří rychlostí Wi-Fi místo rychlostí hospodské debaty. Konspirační teorie nejsou nové, jen mají lepší marketing.
Vlastimil Mach: Kde je hranice mezi zdravou, pragmatickou nedůvěrou vůči novému trhu a skutečnou paranoiou?
Jan Procházka: Zdravá nedůvěra říká: chci vědět, jak to funguje, kdo z toho má prospěch a jaká jsou rizika. Paranoia říká: určitě za tím stojí tajná skupina lidí, která chce ovládnout svět, a já jsem to prokoukl jako jediný.
Ten rozdíl je v důkazech a v ochotě změnit názor. Skeptik řekne: ukaž mi data. Paranoik řekne: to, že nemám důkazy, je vlastně důkaz, že to dobře skrývají. A jakmile každá informace potvrzuje vaši teorii, tak už nehledáte pravdu, ale jen lepší příběh.
Vlastimil Mach: Pojďme se posunout k nejznámějším teoriím. První je samozřejmě Satoshi Nakamoto. Proč si myslíš, že Satoshi zmizel, a co byl nejlogičtější důvod?
Jan Procházka: Jeho zmizení je podle mě ta nejgeniálnější část celého příběhu. Nejlogičtější důvod je, že kdyby zůstal, stal by se z něj leader, a tím pádem i slabé místo celého Bitcoinu. Bitcoin je navržen jako systém bez autority. Tím, že Satoshi zmizel, udělal z něj něco jako digitální přírodní zákon: nikdo ho nevlastní, nikdo ho neřídí, nikdo ho nemůže odvolat z funkce.
Možná taky jen řekl: vytvořil jsem něco obrovského a raději budu nedohledatelný. Největší síla Bitcoinu možná není v kódu, ale v tom, že jeho autor zmizel.
Vlastimil Mach: Která z teorií o jeho identitě ti přijde jako nejpravděpodobnější?
Jan Procházka: Mně osobně přijde jako nejpravděpodobnější ta nejméně hollywoodská varianta: buď schopný jednotlivec, nebo malý okruh lidí. Bitcoin je mix kryptografie, ekonomie, distribuovaných systémů a politické filozofie. Na jednoho člověka dost, ale ne nemožně moc. Lidi rádi ukazují na jména jako Hal Finney nebo Nick Szabo, protože tematicky dávají smysl. Jenže žádná z těch teorií nemá důkaz, který by to uzavřel. Nejpoctivější odpověď je, že existují dobří kandidáti, ale jistotu nemáme.
Vlastimil Mach: Záleží vůbec na tom, kdo Satoshi je? Mění to hodnotu nebo funkci Bitcoinu?
Jan Procházka: Technicky skoro nijak. Bitcoin nepřestane fungovat, když se zítra ukáže, že Satoshi byl jeden člověk, tři lidé, nebo třeba účetní oddělení z Marsu. Kód, těžba i konsenzus fungují dál. Psychologicky by to možná mělo určitý dopad, protože trhy milují příběhy. Kdyby to byl někdo kompromitující, krátkodobě by to mohlo zamávat sentimentem. Ale dlouhodobě je síla Bitcoinu v tom, že už dávno nestojí na autoritě zakladatele.
Vlastimil Mach: Máme tady jednoho kandidáta – Craiga Wrighta, který se sám prohlásil za Satoshiho. Můžeš popsat, jak to celé dopadlo a co to říká o komunitě?
Jan Procházka: Dopadlo to pro něj špatně a pro principy Bitcoinu celkem dobře. Londýnský soud v roce 2024 rozhodl, že Craig Wright není Satoshi Nakamoto, nenapsal bitcoinový whitepaper a není autorem původního Bitcoinu. Soud v písemném rozsudku uvedl, že Wright opakovaně předkládal padělané dokumenty.
Co to říká o komunitě? Za mě to nejlepší možné: v kryptu nakonec nemá rozhodovat charizma ani titul, ale schopnost něco kryptograficky prokázat. Ne „hej, kámo, věř mi“, ale ukaž mi to na bitcoinové síti. Když tvrdíš, že je to tvoje peněženka, udělej s ní transakci. To je nejjednodušší možný důkaz.
Vlastimil Mach: Přesuneme se na Tether. Mohl bys vysvětlit, proč je Tether tak důležitý pro celý trh, a co by se stalo, kdyby zkrachoval?
Jan Procházka: Tether je v kryptu něco jako digitální dolar pro obchodování. Spousta obchodů se nedělá přímo proti dolaru, ale proti USDT. Pro burzy i tradery je to pracovní i bezpečné parkoviště zároveň. Kdyby se ukázalo, že Tether má zásadní problém a trh mu přestal věřit, byl by to šok likvidity. Ceny by se rozjely nahoru i dolů, některé burzy by měly problém s vypořádáváním a lidi by v panice utíkali jinam.
Dlouhodobě by trh pravděpodobně přežil, ale když se v kryptu rozbije důvěra ve stablecoin, není to problém jedné firmy, je to problém celého ekosystému. Viděli jsme to například u Terra Luny.
Vlastimil Mach: Mám tady studii od Griffina a Shamse. Jsi s ní nějak seznámený? Co zůstalo jen spekulací?
Jan Procházka: Ta studie popsala, že v roce 2017 nákupy spojené s Tetherem často přicházely po poklesech trhu a byly statisticky spojeny s růsty Bitcoinu a dalších kryptoměn. Autoři také uvedli, že ty toky vypadaly, jako by významná část přicházela od velmi omezeného počtu subjektů. To je prokázaná část v tom smyslu, že to studie v datech skutečně našla.
Co ale studie neprokázala, je úmyslná manipulace v právním smyslu. Tedy že existoval definitívní centrální pachatel. Jinými slovy: ukázala podezřelý vzorec, ale ne hotový rozsudek.
Vlastimil Mach: Jak by tedy člověk poznal, že stablecoin, kterému věří, je v pořádku?
Jan Procházka: Úplně jistě to nepozná nikdy, a to samo o sobě je zdravá odpověď. Ale může sledovat tři věci: transparentnost rezerv, tedy co přesně emitent drží; kvalitu ověřování, jestli jde o plnohodnotný audit nebo jen momentku k určitému datu; a chování ve stresu, jak ten stablecoin držel hodnotu v krizových dnech. Tether o sobě uvádí, že tokeny jsou kryté rezervami, a zveřejňuje přehledy rezerv, ale právě rozdíly mezi tvrzením emitenta a opravdu tvrdou externí kontrolou jsou přesně to, co má investor sledovat. Když někdo říká „je to naprosto bezpečné“, bývá čas být na pozoru. Když někdo říká „bez rizika“, většinou jen neříká, kde to riziko je.
Vlastimil Mach: Přesuneme se na vlády a Bitcoin. Co si myslíš o teorii, že vláda USA vytvořila Bitcoin?
Jan Procházka: Pokud by stát chtěl navrhnout digitální peníze pro vlastní kontrolu, pravděpodobně by nevytvořil otevřený globální systém, který nejde jednoduše vypnout, cenzurovat ani řídit. Historie spíš ukazuje, že když státy chtějí digitální měnu, jdou cestou CBDC, tedy centrálně řízené verze. Bitcoin se mnohem lépe vysvětluje jako produkt cyberpunkového prostředí, který měl zabránit opakování finanční krize, než jako státní projekt, který by sám sobě komplikoval život.
Vlastimil Mach: Satoshi zmizel v době, kdy FBI vyšetřovala Silk Road. Myslíš, že je to náhoda?
Jan Procházka: Zní to výborně jako podcastový trailer, ale časově mi to moc nesedí. Satoshiho poslední známé veřejné i soukromé stopy se datují zhruba do roku 2010 a 2011, Silk Road FBI rozebrala v roce 2013. Spojovat jeho zmizení přímo s vyšetřováním Silk Road je spíš psaní knihy pozpátku než fakt. Mimochodem tu knihu o Silk Road doporučuji, četl jsem ji někdy v průběhu covidu. Je tam popsáno přesně, jak odhalili Rosse Ulbrichta, a je to zajímavý příběh.
Vlastimil Mach: Pojďme se přesunout na velryby a manipulace. Mám tady pojem, který je pro laiky asi úplně neznámý: wash trading. Pojďme to přiblížit.
Jan Procházka: Wash trading je falešné obchodování, kdy obchodujete v podstatě sami se sebou nebo přes spřízněné účty, aby to vypadalo, že na trhu je obrovský zájem. Příklad: mám pochybný token, o který nikdo nestojí, takže mezi svými účty začnu vytvářet tisíce nákupů a prodejů. Objem letí nahoru, graf žije, na Twitteru to vypadá jako raketa, ale ve skutečnosti je to jen nafouknutá bublina. Ne každý graf ukazuje trh. Některé grafy ukazují jen dobře udělanou iluzi.
Vlastimil Mach: Jak se má pak běžný investor chovat v prostředí, kde reálně víme, že část objemu je fiktivní?
Jan Procházka: Jako někdo, kdo nechce být statistikou v cizím pump-and-dump filmu. To znamená nekoukat jen na objem, ale na kvalitu burzy, hloubku order booku, reputaci trhu a na to, jestli objem nevypadá příliš dokonale. U malých tokenů a exotických burz automaticky předpokládat, že část čísel může být jen kulisa. A hlavně nepoužívat páku tam, kde si nejste jistí, jestli vůbec vidíte skutečný trh.
Vlastimil Mach: Velryby jsou jedna věc, ale pak tady máme FTX. Jak je vůbec možné, že takhle velká burza mohla fungovat jako podvod tak dlouho?
Jan Procházka: Protože měla tři ochranné vrstvy proti skepticismu: býčí trh, auru geniality a velmi dobrý marketing. FTX působil jako seriózní dospělák v odvětví, které působilo chaoticky. Sam Bankman-Fried se prodával jako geniální podivín: sice neučesaný, ale o to chytřejší. Když všechno roste, málokdo chce opravdu slyšet nepříjemné otázky o interních kontrolách.
Když pak reportáž CoinDesku odhalila, že Alameda Research byl obchodní fond navázaný přímo na FTT, nativní token burzy, tak během zhruba 72 hodin z FTX odteklo asi 6 miliard dolarů. Po bankrotu se ukázalo zhruba osmimiliardové manko. Bylo to úplné selhání firemních kontrol.
Vlastimil Mach: Kdo na to upozorňoval, a proč ho nikdo neposlouchal?
Jan Procházka: Bezprostředním spouštěčem byla investigace CoinDesku v roce 2022 o bilanci Alamedy. Varovné signály ale byly i dříve: neprůhledné propojení FTX a Alamedy, vlastní burzovní token jako kolaterál a celý kult osobnosti kolem SBF. A proč to nikdo neposlouchal? Protože v době euforie zní skeptik jako někdo, kdo přišel kazit párty. A to nikdo slyšet nechce.
Vlastimil Mach: Co nás FTX naučil o tom, jak vybírat platformu, které svěřujeme prostředky?
Jan Procházka: Že velikost značky není hloubkový audit. FTX naučil trh několik drahých lekcí. Oddělování klientských prostředků od firemních není něco navíc, je to naprostý základ. Propojení burzy s vlastním tradingovým fondem je obrovský střet zájmů. Interní token není kapitál. A když chybí audit a základní účetní disciplína, může i slavná firma vypadat velká, ale jen do chvíle, než někdo rozsvítí.
Sam Bankman-Fried dostal 25 let vězení, což celému příběhu dalo finální tečku. FTX nebyl pád krypta. Byl to moment, kdy se ukázalo, že i miliardový byznys může stát na iluzích.
Vlastimil Mach: Který z prokázaných případů tě nejvíc překvapil?
Jan Procházka: Za mě FTX. Ne proto, že by v kryptu nikdy nebyly podvody, ale kvůli měřítku a společenskému krytí. Nešlo o anonymního týpka s profilem žáby na Twitteru, ale o firmu s investory, celebritami, politiky, stadionem a reputací skoro institucionálního hráče. To je přesně ten moment, kdy si člověk uvědomí, že někdy nezní paranoidně ten, kdo pochybuje, ale ten, kdo věří příliš ochotně.
Vlastimil Mach: Jak se změnila důvěra v trh po FTX a obnovila se?
Jan Procházka: Krátkodobě to byla obrovská rána do důvěry v centralizované burzy a do příběhu „nechte to na profesionálech“. Lidi začali víc mluvit o self-custody a proof of reserves. Zároveň se ale ukázalo, že důvěra v samotný Bitcoin a v kryptoměny jako třídu aktiv neumřela. Byl tady dál. Už v roce 2024 pomohl sentiment rozjezdu bitcoinových ETF v USA a Bitcoin se dostal výrazně zpět nad úroveň z období po pádu FTX. Důvěra v prostředníky se otřásla, důvěra v samotné aktivum se obnovila poměrně rychle.
Vlastimil Mach: Je zdravé, že jsou lidé teď víc skeptičtí, nebo to trhu dlouhodobě škodí?
Jan Procházka: Trhu neškodí skepticismus, trhu škodí slepota. Skeptičtější publikum znamená vyšší tlak na transparentnost, lepší otázky a menší prostor pro falešné mesiáše. Jediné riziko je, aby se z opatrnosti nestala úplná paralýza. Když po pádu FTX někdo usoudí, že všechno v kryptu je automaticky scam, je sice v bezpečí před podvodem, ale také mimo realitu.
Vlastimil Mach: Kde tedy končí realita a kde začíná paranoia? Jak poznáte, že procházíte konspiračním obsahem, zvlášť na sociálních sítích?
Jan Procházka: Většinou je tam víc red flagů najednou. Zaprvé všechno je podáno jako tajemství, které nikdo jiný nechce odhalit. Zadruhé skoro žádná ověřitelná data, ale hodně emocí, screenshotů a kroužků v grafech. Zatřetí každá mezera v důkazech je vám prezentována jako důkaz utajení. A začtvrté vás autor tlačí do pocitu, že musíte jednat hned, než to smažou, vypnou nebo zakážou. V tu chvíli nejste ve výzkumu, ale v reality show.
Vlastimil Mach: Existuje nějaký algoritmus, jak si ověřit, že teorie nebo teze je důvěryhodná?
Jan Procházka: Vždycky si kladu tři otázky. Za prvé: kdo to říká? Je to někdo dohledatelný, nebo anonymní účet? Kdyby to byla pravda, psala by o tom i normální média, nebo jen jeden účet na Twitteru? Za druhé: jsou tam reálné důkazy, nebo jen hodně capslocků a vykřičníků? Za třetí: nedává smysl nějaké jednodušší vysvětlení? Může to být chyba nebo obyčejná lidská hloupost? Když něco vypadá strašně složitě a tajemně, realita bývá většinou mnohem nudnější.
Vlastimil Mach: Kdy je ale skepticismus sám o sobě nebezpečný a kdy vás naopak přiměje zůstat na vedlejší koleji?
Jan Procházka: Problém je, když se ze skeptika stane profesionální nedůvěřivec. Zdravý skeptik řekne: ukaž mi důkazy. Nezdravý skeptik řekne: nevěřím ničemu. A to je problém, protože pak odmítnete i dobré příležitosti jen proto, že jste jednou zažili špatnou. Ve financích je riziko všude, nejen v kryptu. Bylo by i na tradičních trzích, v bankách, v private equity, v technologických akciích. Když se nechate úplně zablokovat, sice nikdy neuděláte chybu, ale taky neuděláte vůbec nic. A to neplatí jen v investování, ale i v čemkoli jiném v životě.
Vlastimil Mach: Pojďme to uzavřít. Jaký by byl tvůj první krok, když narazíš na alarmující informaci o trhu?
Jan Procházka: První krok je skoro vždycky zpomalit. Když zpráva křičí, abyste okamžitě jednali, je to přesně chvíle, kdy nechcete okamžitě jednat, ale zpomalit. Pak si to rozdělím na dvě věci: co je fakt a co je drama kolem toho. Příklad: Bitcoin během hodiny spadl o 15 %. To je fakt, který si mohu zjistit. „Začal konec krypta, jdeme na nulu“ je už interpretace. Jen tohle oddělení vám často ušetří hodně peněz. Nejdražší rozhodnutí se dělají ve spěchu a ve stresu.
Vlastimil Mach: Jak validně odlišit legitimní investigativní žurnalistiku od bulváru?
Jan Procházka: Dobrá investigace vás trochu nudí. Špatná vás hned nadchne. Investigativní žurnalistika ukazuje konkrétní věci: dokumenty, data, zdroje. A klidně se přizná, co ještě neví. To občas zní skoro až opatrně. Senzace jede hlavně na emoce: všechno je šokující, všechno je jasné a ideálně máte pocit, že jste právě odhalili největší tajemství světa z gauče. Skutečná investigace hledá pravdu, senzace hledá pozornost.
Vlastimil Mach: Co bys poradil někomu, kdo se v tomhle prostředí teprve začíná orientovat?
Jan Procházka: Začni tím, že nebudeš hledat hrdiny. V kryptu je to strašně svůdné, protože každý druhý vypadá jako prorok nebo génius. Místo toho hledej samotný proces. Uč se rozlišovat mezi protokolem, burzou, stablecoinem a marketingem. Nikdy nedávej peníze do něčeho, kde nedokážeš jasně popsat riziko. A ber jako výchozí nastavení, že v tomhle světě nejsou jen dvě možnosti: buď jsi génius, nebo trouba, co nic neví.
Nejlepší pozice je být jednoduše zvědavý, ale nepřecitlivělý. Otevřený, ale ne důvěřivý. A dost pokorný říct: možná tomu ještě úplně nerozumím natolik, abych na to vsadil peníze.
