🎙️ Lukáš Elčkner: Cesta ke kryptoměnám
Bitcoin, Dunning-Kruger a umění zůstat v klidu
Poprvé uslyšet o Bitcoinu v roce 2011 a rovnou ho zavrhnout. Pak s odstupem deseti let pracovat jako produktový manažer na kryptoměnové burze. Taková je cesta Lukáše Elčknera.
V novém dílu Coincastu se Lukáš Elčkner s moderátorem Vlastimilem Machem baví o tom, proč jsou první úspěchy v investování tak nebezpečné, co mu dal závodní sport na kole a jak poznat, že prodáváte z racionálního důvodu, a ne ze strachu.
Pokud hledáte pohled člověka, který s kryptoměnami pracuje každý den, ale investuje klidně a systematicky, tohle je díl pro vás.
👉 Sledujte na YouTube nebo poslouchejte na Spotify 🎧
Transkript
Hosté: Vlastimil Mach (moderátor) a Lukáš Elčkner (produktový manažer, Coinmate)
Vlastimil Mach: Když půjdeme k první otázce dnešního tématu: jaký byl tvůj první průšvih, co se týká financí?
Lukáš Elčkner: Velký finanční průšvih jsem asi neměl, protože když jsem začínal, měl jsem málo peněz, takže nebyl moc prostor pro velký průšvih. Část z toho jsem měl stejně v bitcoinu a postupně jsem altcoiny prodal a přelil do bitcoinu. Takže to zas takový průšvih není.
Největší průšvih bych zpětně řekl to, když jsem poprvé uslyšel o Bitcoinu. Bylo to asi v roce 2011 a říkal jsem si, že je to blbost a nesmysl. Bylo mi tehdy asi 12 let. V té době jsem měl dětskou kartu, rodiče mi posílali tisícovku na útratu, takže k čemu nějaký Bitcoin? Stavět si z grafických karet obskurní počítač, který poběží celé dny a týdny a bude těžit nějaký nesmysl? Nebylo to pro mě.
A v kontrastu s historií: kdo by to řekl, dnes naproti mně sedí produktový manažer v kryptoměnové burze.
Vlastimil Mach: Jo, přesně na tohle jsem na sebe naštvaný.
Lukáš Elčkner: Na co jsem naštvaný je, že jsem ty věci zavrhl, aniž bych se nad nimi zamyslel. Stačilo si nechat tu otázku otevřenou: hele, vůbec tomu nerozumíš, pojď se na to podívat někdy pozdějc, až budeš mít čas. Jenže tehdy jsem anglicky sotva pozdravil, takže to nebylo úplně ideální.
Od té doby si na Dunning-Krugerův syndrom fakt dávám velký pozor. Uvědomuju si, že když se mi něco zdá úplně jasné hned na začátku, jsem na těch vrcholných 5 % té křivky a ve skutečnosti nic nevím. Vždy si dám tu jednu hodinu navíc. Za tu hodinu spadneš úplně dolů a zjistíš, že vlastně nic nevíš. A to je přesně to místo, kam se chceš co nejrychleji dostat. Ptát se proč. V roce 2011 jsem to neudělal.
Vlastimil Mach: To je skvělé. Zažil jsi někdy toho kamaráda, který přišel se skvělou investiční příležitostí? Nebo třeba pyramidovým schématem?
Lukáš Elčkner: Na FOMO moc netrpím, protože jsem dost racionálně založený. Emocím nedávám velký důraz při rozhodování. Všechno, co jsem si kdy pořizoval, procházelo strašně dlouhým výzkumem. Třeba při výběru nového telefonu jsem znal všechny modely, které ten rok vyšly, parametry foťáků, výdrž baterie. Takže i kdyby za mnou někdo přišel s tím novým iPhonem, já bych řekl: No, já mám vybraný tendle, který má tohle a tohle lepší, nemá iOS, ale iOS nepotřebuju.
Okolo mě bylo asi spoustu lidí, kteří by něco nabízeli, ale já jsem tomu přirozeně nedával žádný prostor. Šel jsem si svou cestou.
Vlastimil Mach: Čili jsi řešil spíš tu fundamentální stránku věci, než aby ti někdo prodával marketingový sen.
Lukáš Elčkner: Přesně. Pamatuju si úplně to poprvé, kdy jsem uslyšel o kryptu. Skoro jsem tu noc ani nespal, protože jsem potřeboval všechno se dozvědět. Během první hodiny jsem se dostal na ten spodek Dunning-Krugerovy křivky a pak jsem potřeboval se dostat co nejvýš, jak jen to šlo. Pamatuju si to, jako by to bylo včera, přitom je to šest let zpátky.
Hledal jsem videa, za jeden den jsem měl zkouklé vše dostupné v češtině, pak jsem hledal na anglických stránkách. Byl jsem z toho úplně nadšený a říkal jsem si: jak to, že jsem to nezjistil dřív? Vždyť je to geniální. Ale geniální v pragmatickém slova smyslu. Emoce byly jen podpůrným prostředkem té hladovosti to pochopit.
Vlastimil Mach: Já jsem to tak úplně neměl. Nakoupil jsem spekulativně a pak jsem svůj zásobník několikrát vysypal, za což bych si dal ruce do ohně, protože ruce nebyly diamantové, ale pěkně papírové. Nejsem na to hrdý. Ale je to historie. Teď mám denní DCA a sleduji tebe, za což ti děkuju. Ta dlouhodobost a tolerance vůči volatilitě mi to podstatně zjednodušila.
Lukáš Elčkner: Takový přístup jsem měl od mládí. Vždy jsem si všechny cesty potřeboval vyšlapat sám, nezávisle na tom, kdo co říká. Hodně se to formovalo v době, kdy jsem závodně sportoval a byl v reprezentaci. Většinu věcí jsem si dělal jinou cestou než ostatní.
Všichni byli v něčem lepší, ale já jsem byl lepší v tom jiném, v tom složitějším ohledu, v mindsetu. A to mi strašně ulehčuje všechna rozhodování: neřešíš šum okolo a dokážeš se zaměřit jen na to, co ty víš a myslíš. Samozřejmě to občas sklouzává k přílišné sebestřednosti, takže musíš mít tu druhou osobnost, která ti říká: pozor, je tady tohle. Mít to co nejvíc vyrovnané a fakt si vyslechnout ten druhý názor.
Vlastimil Mach: Takže mít v sobě toho medvěda a býka a sledovat to dění v sobě.
Lukáš Elčkner: Přesně. Vždy ten medvěd zní zajímavěji, zní, že tomu víc rozumí. Ale býk většinou vydělává peníze.
Vlastimil Mach: Proč jsou ty první úspěchy tak nebezpečné? Krátkodobé hledisko chápu, ale co z toho dlouhodobého?
Lukáš Elčkner: Mám možná štěstí v tom, že jsem nikdy neměl takový prvotní úspěch. Většinu věcí jsem měl vždy strašně odmakanou. Na základce jsem hrál fotbal, byl jsem brankář, ale i tak jsem se dopracoval do krajského výběru. Jenže mě to nenaplňovalo. Pak jsem narazil na závodní cyklistiku a říkal jsem si: to je super, tohle mě hrozně baví. Zároveň jsem hned viděl, že nejsem nejlepší, a věděl jsem, že tomu musím něco obětovat.
Začínal jsem na 10. nebo 15. místě, ale nakonec jsem vyhrál Český pohár v horských kolech. Nic mi nespadlo do klína. Byl to trénink kolem 20 000 km za rok, to není náhoda. Vždy jsem měl nějaký track record, na který jsem se mohl odkazovat aspoň v hlavě, a věděl jsem, že jsem pro to něco udělal.
Takhle mi to zůstalo. Vždy vím, že když se něco podaří, může to být náhoda, pokud za tím není odvedená práce. A díky tomu jsem víc v klidu.
Vlastimil Mach: Takže ses nikdy neocitl v pozici toho rádoby osvíceného investora. Vždy tam byl nějaký dlouhodobý track record.
Lukáš Elčkner: Začínal jsem v roce 2021. První měsíc to rostlo a říkal jsem si, že je to geniální, ale furt jsem měl v hlavě otázku: proč to roste, kam až to poroste, nebude to padat? Takže jsem tam měl relativně málo peněz a nastavenou strategii: když to začne padat, budu nakupovat, a to výhradně Bitcoin.
A pak to začalo padat. Začal jsem nakupovat. Bylo to na 40 000 dolarech, pak na 35 000, říkal jsem si: boží, ještě přidám. Pak na 30 000. A furt to padalo a já furt přikupoval. V té době jsem věřil, že Bitcoinu rozumím do té podstaty, abych mu dal všechny peníze, které jsem tehdy měl. Pak to spadlo na zhruba 15 000 a já už neměl žádné peníze.
Vlastimil Mach: A prodal jsi to?
Lukáš Elčkner: Ne. A po roce se to zpětně potvrdilo jako správné rozhodnutí.
Spekulaci moc neřeším, protože mě baví mít takovou kotvu v realitě. Máš tam peníze navíc, ale neřešíš je. Víš, že kdyby cokoliv, tak do toho můžeš sáhnout nebo si vůči tomu půjčit. Tím, že nemáš zbytečné peníze na fiatovém účtu, jsi pořád hladový dělat věci líp, dělat něco nového. Přitom víš, že ta kotva, ten záložní balíček aktiva, je tam. A to ti dává pohodu do života.
Vlastimil Mach: Jak často portfolio sleduješ?
Lukáš Elčkner: Čím dál tím méně. Na začátku to bylo několikrát denně. Postupem času jsou to týdny, občas už měsíce, kdy ho ani neotevřu. Přestalo pro mě být informací, kterou bych potřeboval vědět.
Peníze na život a zábavu si chci vydělat jinde. Tohle je záložní plán, ta kotva. A díky tomu mám prázdnou hlavu. Nemusím řešit, jestli to teď spadne o 5 nebo 10 %, jestli mě to někde zlikviduje. Je to pohodlné.
Vlastimil Mach: Mě zajímá: není to jen přesouvání úzkosti jinam? Nestačilo by si nastavit třeba kaskádovité limitní příkazy?
Lukáš Elčkner: Ideálně si všechno nastav tak, aby to fungovalo, ať se cena pohne kamkoliv. Ale i limitní příkazy mají háček. Cena padá a tvoje nákupní příkazy se plní. Nebo roste, příkazy ti zůstanou viset a pak přijdeš, vidíš, že jsou všechny splněné, vidíš, že to přes noc padlo o 20 %. A zase se dostáváš dobrovolně k těm rudým číslům.
Anebo to uděláš jinak: podíváš se a vidíš, že se naplnily dva nákupy. Podíváš se na cenu, říkáš si: docela dobré, přidám jeden navíc, protože je tu 5% sleva. A nemusíš řešit vůbec nic. Jsi v klidu, nohy v teple.
Vlastimil Mach: V klidu v kryptu. Jak poznají posluchači, že prodávají z racionálního důvodu, a ne ze strachu? Zdá se to jako jednoduchá otázka, ale přijde mi, že tam je dost tenká hranice.
Lukáš Elčkner: Většinou je lepší prodávat, když trh stoupá, pokud chceš prodávat. Retail většinou prodává právě tehdy, kdy to padá. Musíš si zahrát advokáta sám sobě a říct si: proč to teď chci prodávat? Je to proto, že cena spadla? Nebo proto, že ty peníze budu příští týden potřebovat na něco jiného? Nebo jen proto, že se bojím, že to bude padat víc? Pokud je to jedna z těchto možností, jsou to jen emoce, které tě v tu chvíli ovládají.
Zatímco pokud si dopředu řekneš: prodávám, až Bitcoin dosáhne určité ceny. Pak jen čekáš. A předem si nastavíš pravidlo: jakmile dosáhne cílové hodnoty, odprodám 5 % portfolia. Na dalším milníku dalších 5 %. Na jiné ceně prodám vše, protože to je cena, která mě přesvědčila. To je věc, kterou máš připravenou dopředu.
Nebo jiná situace: dal jsi do toho peníze, které příští rok budeš potřebovat. Teď to padá, ale máš tam 110 000. Řekneš si: ty peníze příští rok budu potřebovat, je to částka, kterou rychle nevydělám zpátky, radši prodám a zahedguju se. To je racionální. Ale pokud tam jen máš spoustu peněz, teď to padá a bojíš se, že to bude padat víc, tak to většinou není ideální čas prodávat.
Vlastimil Mach: Myslíš, že se to dá přirovnat i k altcoinům?
Lukáš Elčkner: Myslím, že většina lidí do altcoinů šla s tím, že z toho buď bude spousta peněz, nebo nic. Pokud s takovým přístupem vstupuješ, pak je jedno, jestli to dojde na nulu, nebo se ti to naplní. Ale je důležité mít tu pojistku v sobě a vědět, proč ten altcoin vlastně máš. Jestli věříš, že bude užitečný, OK. Ale rozhodně není chytré tam mít všechny peníze, protože Bitcoin je stále král.
A pokud za tebou přijde kamarád a říká: nakoupil jsem XYZ, půjde to na milion, tak ještě předtím, než ho vypneš, je dobré nechat vstoupit tu druhou osobnost a zeptat se: dává to smysl? Dám si hodinu na to, abych to promyslel. Pokud mi to po té hodině bude stále dávat smysl, budu se chtít dozvědět víc. Ale rozhodně ne bez rozmyslu jen proto, že to bylo v reklamě na YouTube.
Vlastimil Mach: Když se vrátíme o chvíli zpátky: bavili jsme se o tom, jak si nadefinovat cíl. V praxi pracujeme s termínem expected value a na tom já stavím. Ale ty řešíš spíš trading.
Lukáš Elčkner: Trading a investování jsou docela jiné věci. Retailové investování by mělo vypadat podstatně jinak. Neměl bys řešit cenu, kterou ta firma má teď, ale hodnotu, kterou má pro tebe. Nebo pokud nad tím nechceš přemýšlet, vezmeš si ETF na MSCI World a máš 1 000 největších společností na světě. Sázíš na to, že se svět bude posouvat dopředu a lidi se budou mít dobře. To je poměrně pravděpodobná věc na horizont deseti let a víc. Ale těžko odhadnutelná věc na méně než pět let.
Vlastimil Mach: Já jsem rozený optimista a nechci věřit tomu, že za 10 let bude apokalypsa.
Lukáš Elčkner: A dost často ti, co říkají, že za 10 let bude apokalypsa, si to jen napasovali na svou investiční tezi. Třeba zlatáři: bude apokalypsa, jediné co bude mít hodnotu, bude zlato. Ale když si to vezmeš trochu do hloubky: pokud tady opravdu bude apokalypsa, k čemu ti bude blýskavý kamínek? Nejdůležitější platidlo pak budou střelné zbraně, náboje a konzervy.
Proto si spořím do bitcoinu. Rád říkám, že si spořím, ne investuju, protože z ekonomického pohledu to není investice. Sázíš na to, že za 10 let bude fungovat internet alespoň na větší části zeměkoule. To je poměrně vysoká pravděpodobnost. Musela by nastat ohromná sluneční bouře, aby se stalo něco takového, a potom máš mnohem větší problémy, než že nemáš bitcoin. Zkrátka, pokud nebudou správně zálohovaná data na vládních a bankovních serverech, máš větší starosti než kryptoměnové portfolio.
Vlastimil Mach: Tak jo, Luky, mockrát díky, že sis na mě udělal čas. Jsi dost konzervativec a to mě na tobě strašně baví. Doufám, že se s tebou ještě někde uvidíme.
Lukáš Elčkner: Určitě.
