🎙️ Podvody, FOMO a rychlé prachy I Honza „Tisícikoruna“ Špaňhel

Honza Špaňhel je jednadvacetiletý student z Ostravy, který si pod přezdívkou Tisícikoruna vybudoval publikum tím, že rozebírá triky takzvaných rychlokvašek: lidí, kteří na internetu slibují rychlé zbohatnutí. V novém díle Coincastu jsme si s ním povídali o tom, proč tyhle podvody fungují, jak vypadá typický scénář manipulace a proč je FOMO nejsilnější prodejní nástroj, jaký existuje.

Řeč přišla i na konkrétní kauzy, kterým se Honza věnoval, na hranici mezi legitimním prop tradingem a jeho zneužíváním v marketingu, i na to, proč není fér říkat lidem, kteří na podvod naletí, že jsou hloupí. Honza otevřeně mluví i o vlastních zkušenostech, o tom, jak se vyrovnává s výhrůžkami a předžalobními výzvami, i o tom, co by měl podle něj dělat stát, aby podvodníkům ztížil práci.

👉 Epizodu najdete na Youtube. 🎧

Transkript

Jan Procházka (Moderátor) a Jan Špaňhel (Host)

Jan: Na začátek by bylo fajn tě trochu divákům představit. Kdo je vlastně Honza Špaňhel a co přesně dělá?

Honza: Honza Špaňhel je klasický týpek z Ostravy, student, teď mi je 22 let. Před rokem a půl mě začalo štvát, že na internetu jsou lidi, kterým říkám rychlokvašky, tedy lidi, co dávají rady, jak zbohatnout a jak začít vydělávat. Už tehdy jsem si říkal, že to, co říkají, prostě není pravda. Měl jsem pocit, že se to dá poměrně jednoduše ověřit a usvědčit z jejich vlastních lží, a to mě začalo štvát. Začal jsem na to točit videa a dnes jsme tady.

Jan: A jak vlastně vzniknul název Tisícikoruna? Vsadím se, že tuhle otázku jsi ještě nedostal.

Honza: Je to trochu vtipné, protože ten přezdívka mezi kamarády tak trochu zlidověla, takže bráchovi občas říkají „pět stovek“ a podobně, a jemu to leze na nervy. Ale proč to vzniklo: tisícovka byla na Instagramu zabraná jako původní nick, tak jsem hledal něco, co je spojené s penězi, je dost zapamatovatelné a zapadá do výzvy, kterou jsem dělal v roce 2023, kdy jsem chtěl z 1 000 Kč udělat 100 000 Kč zisku pomocí podnikání, konkrétně přes přeprodej tenisek.

Jan: A kdybys nebyl Tisícikoruna, kdo bys dneska vlastně byl? Co byl tvůj sen jako malý kluk?

Honza: Paradoxně, když se nad tím zpětně ohlížím, tak jsem jako asi všichni moji vrstevníci chtěl být youtuber. Byl jsem odkojený na první generaci českých youtuberů. Pamatuju si, jak jsem dostal první smartphone s wifi, bylo mi tak 13, 14, a furt jsem koukal na YouTube videa. Tehdy si člověk video pustil, dokoukal a musel čekat třeba týden na další díl, což je oproti dnešnímu nekonečnému obsahu úplně jiný svět. Takže jsem chtěl být youtuber a nějakým způsobem se mi to splnilo. Zároveň mě ale vždycky bavily finance, podnikání, ekonomie a obchod obecně. Přijde mi fascinující, že ty věci fungují. Ekonomie je navíc neuvěřitelně mladá věda, pokud to srovnám třeba s fyzikou, a myslím, že o ní zatím moc lidí neinformuje tak, jak by se hodilo. Proto jsem s tvorbou začal.

Od podvedených tenisek k odhalování scamů

Jan: Ty se ve své tvorbě věnuješ hlavně podvodům. Byl jsi sám někdy jejich terčem?

Honza: Musím dát shoutout klukům z Prahy, tedy Honztiku Rubešovi a spol., protože jejich tvorba byla pro mě určitou inspirací. Na podvodech se dá krásně ukázat, na co si dát pozor, a vysvětlit to tak, aby to člověk chtěl poslechnout a pochopil to. Sám jsem naletěl už jako malý na Steamu, ale šlo jen o desítky eur. Vážnější zkušenost přišla, když jsem přeprodával tenisky. Koupil jsem od jednoho člověka z Ústí padělané tenisky, platil jsem dobírkou, takže to nešlo vrátit. Jel jsem zrovna na brigádu, po cestě jsem si zásilku vyzvedl, rozbalil a hned poznal, že jde o padělek, ale už jsem to nechtěl řešit s poštou. Přišel jsem tehdy o 6 000 Kč.

Jan: A stal se terčem podvodu někdo z tvé rodiny nebo blízkého okolí?

Honza: V nejbližší rodině asi ne, možná v devadesátých letech nějaký nešťastný úvěr, ale to se se mnou nikdy neprobíralo. Nedávno mi ale babička dala kontakt na svoji známou, která se stala obětí telefonních podvodníků typu WhatsApp navolávačů. Viděl jsem z první ruky, jak s ní komunikovali půl roku v kuse a jak ji lanařili. I když šla nakonec na policii, podvodníci ji dál přesvědčovali, že policie jí nepomůže. Problém je, že když se jim povede jen jeden takový podvod, obvykle člověka připraví o všechny finance, klidně v řádu milionů.

Jan: Zajímavé je, že jsi ten profil původně zakládal pro svoji generaci.

Honza: Přesně tak, chtěl jsem informovat primárně vrstevníky, ale zjistil jsem, že moje největší cílová skupina jsou dnes lidé kolem 25 až 32 let. Dává to smysl: mladého člověka se podvede relativně snadněji, protože je naivní a nemá tolik zkušeností. Nejvíc ohrožení jsou podle mě buď hodně mladí, nebo hodně staří lidé, protože u té starší generace navíc chybí ta digitální gramotnost. Zároveň je pro mě jako mladého tvůrce na Instagramu, TikToku a YouTube těžké komunikovat se starší generací, protože nemám důvod, proč by mi měli věřit.

McDonald’s jako škola života

Jan: Co jsi vlastně dělal, než jsi začal s kanálem? Pracoval jsi, nebo jsi jen studoval?

Honza: Vystudoval jsem španělské gymnázium, dokonce jsem měl maturitu ze zeměpisu i španělské literatury ve španělštině. Česká literatura je mnohem lepší. Naučil jsem se tak nějak španělsky. Pak jsem šel na vysokou školu ekonomickou. Měl jsem jedinou skutečnou brigádu v životě, rok a půl jsem dělal v McDonaldu. Tuhle zkušenost bych doporučil úplně všem, protože ten podnik má skvěle vymyšlené a zoptimalizované interní procesy. Dělal jsem hlavně na kase a na driveu, kde se dělá klidně trojnásobná až čtyřnásobná tržba oproti klasické restauraci a musí to jet extrémně rychle. Naučilo mě to vydržet a pochopit hodnotu peněz. Zároveň to byl zajímavý sociální zážitek, protože jsem tam potkával lidi z úplně jiných životních situací, než je moje, a člověk si uvědomí, že ne všichni žijí stejný život jako on.

Jak se z koníčku stala práce s dlouhodobým smyslem

Jan: Pamatuješ si moment, kdy sis řekl, že tohle je jasný podvod?

Honza: Těžko říct jeden konkrétní okamžik. Do té bubliny podvodů jsem spadl vlastně omylem, protože mě štvalo, že tam někteří tvůrci říkali nesmysly, a postupně jsem si odkrýval, jak to celé funguje.

Jan: A kdy jsi poprvé cítil, že tvorba není jen koníček, ale něco, co dává smysl dlouhodobě?

Honza: Bylo to ve chvíli, kdy mě začali sledovat lidé, které znám, kamarádi, aniž bych jim to sám řekl. Nikdy jsem to nikomu vnucoval. Když člověk zjistí, že ho sleduje někdo, koho zná roky, dá mu to pocit, že dělá něco, co je pro druhé přínosné.

Jan: Děláš to ze smyslu pro spravedlnost, nebo tě to prostě baví?

Honza: Znít to bude jako klišé, ale chci dělat lepší svět. Zároveň si myslím, že svět není černobílý, všichni jsme někde v šedé zóně, ideálně tak, aby dobré vlastnosti převažovaly nad špatnými. Nejvíc mě štve nespravedlnost v podnikání a investování, a někdy se jí dá zabránit jednoduše tím, že je člověk lépe informovaný.

Práce s videi a zpětná vazba diváků

Jan: Jak vypadá tvůj běžný pracovní den z hlediska tvorby? Pomáhá ti dnes někdo?

Honza: Mám dva kluky, kteří mi pomáhají se střihem, ale poslední dobou jsem jim moc práce nedával, protože jsem řešil školu. Teď mám konečně splněné zkoušky a zbývají mi poslední dva semestry. Ale koncepty a náměty na videa dělám celé sám, mám za sebou přes 500 videí a všechny jsou moje myšlenky. Dřív jsem témata musel aktivně hledat, dnes mi je lidé denně posílají do zpráv. Vtipné je, že mi občas chodí zprávy od lidí, kteří mě mají zablokovaného, takže mi místo odkazu přijde jen „nepodporovaná zpráva“ a musím je poprosit, ať mi pošlou odkaz s mezerami.

Jan: Jak vypadá samotné natáčení?

Honza: Mám archiv potenciálních témat, vyberu si, co je zajímavé, a natočím to sám na telefon s jednoduchým mikrofonem. Nejde o to mít drahou kameru, klíčové je mít dobrý zvuk a světlo, obsah je ale nejdůležitější. Dřív jsem vydával jedno video denně po 365 dní v kuse, i na Štědrý den jsem stříhal video před večeří, což už bylo přehnané, ale výzvu jsem splnil a posunulo mě to dál. Dnes stavím videa jinak a je to uvolněnější. Na začátku mi lidé psali, že mluvím jako robot nebo google translator, což byla pravda, ale zlepšuje se to jen díky pravidelnosti a objemu natáčení.

Jan: Neměl jsi někdy pocit vyhoření?

Honza: Zatím ne, i když to cítím u lidí, kteří tomu dělají déle než já. Jsou zklamaní z toho, kolik tomu věnovali času, i když měli na některých věcech velký ohlas, a žádná změna nepřišla. Já jsem spíš typ, který se do věcí zakousne a nepustí, což může být i kontraproduktivní.

Jan: Píšou ti lidé, kterým jsi pomohl nepřijít o peníze?

Honza: Ano, docela pravidelně, a je to skvělý pocit. Ještě víc mě ale těší, když mi někdo napíše, že ho moje tvorba přiměla začít se o finance zajímat nebo si začít odkládat peníze. To, že někomu pomůžu pochopit jeden typ podvodu, totiž neznamená, že se nenachytá na jiný, sofistikovanější, který jsem zatím nepokryl.

Jan: A píšou ti naopak fanoušci lidí, které odhaluješ?

Honza: Skoro vůbec. Přijdou komentáře typu, že říkám nesmysly, ale to mi nevadí, každý má právo se vyjádřit. Za celou dobu jsem zablokoval jen jednoho člověka, protože mě doxoval.

Sibiřan, Charlie Šrámek a spor s Honzou Šrejerem

Jan: Když se vrátíme k Sibiřanovi, kterého jsi zmínil pro starší generaci: je to reakční youtuber s hodně vyhraněným stylem komunikace. Ty jdeš spíš cestou střídmosti.

Honza: Ano, snažím se komunikovat střídměji a vyhýbat se osobním útokům, například nehodnotím vzhled. I tak jsou chvíle, kdy mě to naštve, třeba nedávno, kdy o mně někdo šířil nepravdy. Honza Šrejer na streamech tvrdil, že jsem ho opakovaně odmítal jako hosta na téma úspěšnosti jeho prop tradingu. Realita byla taková, že mi napsal jednou, já mu odpověděl, že o tom případně rád natočím video, a on pak na streamu ukázal jen část screenshotu z našeho uzavřeného komunitního Discordu. Chyběla tam druhá věta, ve které jsem napsal, že nechci propagovat někoho, kdo má střet zájmů. Z toho pak vznikl jeden edukativní YouTube rozhovor s člověkem, kterého znám delší dobu, a pod videem se strhla vlna kritiky od lidí, kteří jsou v tom podle mě zaujatí.

Jan: Dostáváš se do konfliktu i s dalšími tvůrci?

Honza: Třeba Charlie Šrámek říkal, že jsem neúspěšný podnikatel, protože za mnou v jednom videu byly tenisky, jejichž prodej se nakonec nepovedl. Ty tenisky jsem si ale koupil z vlastního kapitálu 15 000 Kč z brigády, ne z něčích darů. Časté je i to, že mi lidé vyčítají, že bydlím u rodičů, i když jsem k tomu ještě celou dobu studoval vysokou školu, což řada lidí neví.

Doxing, předžalobky a strach z konfrontace

Jan: Řešil jsi i výhrůžky nebo předžalobní výzvy? Co bylo nejhorší, co se ti stalo?

Honza: Nejhorší je asi doxing, tedy narušení soukromí, kdy někdo dohledá vaše osobní informace a záměrně je zveřejní nebo je použije k útoku. Tomu se jako veřejná osoba a podnikatel v Česku dost těžko vyhnete, protože pokud nemáte pro svoje s.r.o. virtuální sídlo, adresa je vaše domácí. Předžalobek jsem dostal celkem čtyři, všechny v prvním roce tvorby, a z žádné z nich zatím nic nebylo. Předžalobka podle mě sama o sobě nic neznamená, je to jen dopis, který má hlavně zastrašit.

Jan: Zmínil bys konkrétní projekt, u kterého to bylo nepříjemné?

Honza: Jednou jsem natočil video o projektu na Telegramu, který fungoval jako klasická pyramida s falešnými signály na trading Bitcoinu. Lidé platili vstupní poplatek stovky eur a všichni podle prezentace vydělávali, žádný negativní obchod tam nebyl, což je typický znak podvodu. Na video reagovali lidé, kteří v tom byli zapojení, a byli hodně ostří.

Jan: Konfrontoval tě někdy někdo osobně, na ulici?

Honza: Vlastně ne, interakce na ulici bývají spíš příjemné. Samozřejmě, že se toho člověk v koutku duše bojí, hlavně o svou rodinu, ale kdybych to takhle řešil, nemohl bych tuhle práci dělat. Beru svůj profil jako určitou občanskou iniciativu tam, kde stát nestíhá, a myslím, že se díky sociálním sítím podařilo leccos posunout k lepšímu.

Kauza Betfin

Jan: Která kauza měla dosud největší mediální dopad, a proč?

Honza: Určitě Betfin. Bylo to postavené tak okatě a sebejistě, že si lidé za tím projektem podle mě mysleli, že jsou nedotknutelní, jinak by nejezdili rozdávat peníze před základní školy. Viděl jsem i ve svém okolí lidi, kteří jinak mají finance i inteligenci na to, aby poznali, že to není v pořádku, a přesto do toho investovali, protože ten příběh byl marketingově dobře postavený. I mně kvůli tomu přišla jedna předžalobní výzva od jednoho z hlavních aktérů, protože jsem ve videu řekl, že jde o projekt, který skončí největším propadem v historii českého krypta. Možná jsem to trefil.

Jan: Jaká je dnes aktuální situace kolem Betfinu?

Honza: Původní tým, včetně Charlieho Šrámka a dalšího aktéra, od projektu ustoupil, dělá mrtvé brouky a nehlásí se k němu. Komunikaci s investory teď přebrali noví lidé, kteří dřív stáli za jiným kontroverzním NFT projektem, jenž se také ukázal jako pyramida. Protože je Betfin na sociálních sítích spálený, cíl komunikace se přesunul na starší generaci a důchodce, přes konference v hotelích a facebookové skupiny.

Prop trading: legitimní nástroj, nebo zneužitý marketing?

Jan: Čemu se aktuálně věnuješ nejvíc?

Honza: Hodně mě baví téma prop tradingu. Chci hned zdůraznit, že prop trading sám o sobě není podvod, je to legitimní forma obchodování, která pro někoho může fungovat. Sám jsem nikdy neobchodoval, znám to jen teoreticky.

Jan: Můžeš to vysvětlit?

Honza: Jak mi to bylo vysvětleno: člověk si u brokera koupí takzvanou challenge, obvykle za sto eur nebo dolarů. Musí splnit stanovené obchodní podmínky na demo účtu bez reálných peněz, a pokud uspěje, dostane výplatu a případně se účet transformuje na reálný. Problém je v marketingu, který to prezentuje jako bezriziko, protože prý neobchodujete s vlastními penězi. Jenže do challenge musíte vložit vlastní peníze, a pokud skončíte v mínusu, jde o reálné riziko. Vadí mi, že se neříkají obě strany, jenom ta pozitivní.

Jan: Retailoví investoři v tradingu obecně spíš prodělávají.

Honza: Přesně, na platformách se traduje statistika, že naprostá většina lidí přijde o vklad v relativně krátkém čase a jen menšina dlouhodobě vydělává. Aby člověk trh porážel, potřebuje nějakou skutečnou výhodu, a přečtení pár článků z něj neudělá profesionála.

Jan: Trading samotný podle tebe podvod není.

Honza: Ne, trading je legitimní způsob výdělku, jen velmi rizikový. Sám bych si na něj netroufl, protože vyžaduje neustálou pozornost. Zažil jsem něco podobného u přeprodeje tenisek, kdy jsem musel reagovat během sekund, a bylo to extrémně stresující. Proto mi je bližší pasivní investování, které mi nezabírá čas.

Multilevel marketing, pyramidy a jak podvodníky poznat

Jan: Kdybys měl teď rozjet vlastní byznys jako scamer, co by fungovalo?

Honza: Neříkám, že jde o podvod, protože multilevel marketing je legální, ale je to velmi chytře vymyšlený model, který funguje i u legitimního finančního poradenství v Česku. Když přivedete a zaučíte člověka, ten postupně generuje provize a menší podíl z nich jde i vám. Jakmile se to posune blíž k pyramidě, dá se to naškálovat na velké peníze, a proto pyramidy furt vznikají v nových a nových kabátcích.

Jan: Jak poznáš, že někdo vědomě krade peníze, oproti tomu, že sám věří vlastnímu produktu?

Honza: Je to těžké. Často se stává, že i sami účastníci jsou součástí podvodu a nevědí to, žijí v iluzi, že pomáhají ostatním vydělávat, dokud cash flow neskončí a celá struktura se nezhroutí. Pak jsou lidé, kteří si podle mě jsou moc dobře vědomí toho, co dělají. Jedním varovným signálem je třeba to, že mě preventivně blokují, aniž bych s nimi kdy komunikoval. Dalším je nestandardní firemní struktura, třeba podnikání přes daňové ráje bez zjevného důvodu.

Jan: Chtěl jsi kdysi přednášet studentům na téma desatera red flagů.

Honza: Ano, dnes odpoledne jdu zrovna na takovou přednášku. První a nejsilnější je FOMO, tedy strach z toho, že člověku uniká příležitost. Používá se to i v legitimním byznysu, třeba u odpočítávaných slev na e-shopech, ale podvodníci to zneužívají heslem, že tahle příležitost se prostě nebude opakovat. Naučit se to ignorovat pomůže odbourat šum a otevřít prostor pro skutečné příležitosti, protože ty většinou samy nechodí naproti.

Jan: Když někdo volá se skvělou investiční příležitostí, něco už to samo o sobě naznačuje.

Honza: Přesně tak, to bych rovnou blokoval. Druhý oblíbený trik je materialistický obsah: drahá auta, hodinky, Dubaj. I krátký záběr člověka u sportovního auta v lidech automaticky vyvolá dojem, že má peníze, a tu emoci je jinak těžké vyvolat tak rychle. Přitom auto lze snadno pronajmout na den za pár tisíc korun, zatímco třeba tisíce spokojených recenzí se zfalšovat nedají tak snadno.

Jan: Podle tebe je bohatství spíš stav mysli.

Honza: Ano, dává to člověku svobodu, ale ta má pozitivní i negativní stránky. Radost dělají lidem kolem sebe a to, co dělají, ne účet v bance. Pokud jsou lidé opravdu bohatí, klidně ať si dopřejí, co chtějí, ale otázka je, proč to tak nutně potřebují ukazovat ostatním.

Emoce jako palivo podvodů

Jan: Jaký je podle tebe nejhloupější scam, který přesto stále funguje?

Honza: Klasika je e-mail od afrického prince nebo amerického vojáka a právníka, tedy phishing starý dvacet let. Zní to hloupě, ale pořád to funguje, protože rozeslání milionu e-mailů je zadarmo a stačí chytit jen pár lidí. V jednom videu to pěkně rozebíral jiný tvůrce na příkladu ženy, která věděla, že jde možná o podvod, ale bylo jí příjemné, že se o ni někdo zajímá, a nakonec poslala peníze. Podvod jí v tu chvíli naplnil vnitřní potřebu.

Jan: Proto fungují i telefonní podvody?

Honza: Ano, tam je navíc osobní kontakt a lidé na hlas reagují jinak než na e-mail nebo zprávu.

Jan: Co by měl podle tebe stát a banky dělat víc?

Honza: Tohle mě fakt štve. Cílová skupina, která je nejvíc ohrožená, sleduje hlavně televizi, ale spoty proti podvodům tam běží jen od bank, a to z jejich vlastní iniciativy. V bance mi tyhle informace naskakují docela často, ale v běžném shonu je člověk ignoruje. Podvodníci navíc cíleně vytváří časový tlak, takže se člověk rozhoduje pod stresem a se sníženou kapacitou. Pak přijde stud, že na to naletěl, a raději to nikomu neřekne. Podobný princip vidím i u krádeží YouTube kanálů, kdy útočník přejmenuje kanál, pustí deepfake livestream a nasměruje diváky přes QR kód na podvodnou stránku. Myslím, že tenhle typ podvodů bude čím dál sofistikovanější.

Jan: Kam se to podle tebe bude vyvíjet?

Honza: Snažím se být optimista a věřím, že se to postupně bude zlepšovat, podobně jako kdysi fungovaly televizní spoty o bezpečnosti silničního provozu, které se opravdu do lidí vryly. Podobná kampaň proti podvodům by mohla fungovat stejně.

Proč nemá smysl podvedeným lidem nadávat

Jan: Přijde mi krátkozraké, když lidé řeknou, že ten, kdo se nechal podvést, je hloupý.

Honza: Přesně, kdo tohle říká, sám se chová hloupě. Podvodník okrade nejen tu konkrétní oběť, ale nepřímo i nás všechny, protože peníze, které odešly mimo ekonomiku, tady nikdo neutratí a nezaplatí se z nich daně. Je to tedy celospolečenský zájem. Stydět se za to, že člověk naletěl, je navíc stejně těžké jako přiznat si závislost, třeba na hazardu nebo alkoholu.

Co mají rychlokvašky společné

Jan: Co mají podle tebe všechny ty rychlokvašky společného?

Honza: Tvrdí, že znají nějakou zkratku. Sám si myslím, že univerzální zkratky buď neexistují, nebo dlouhodobě nefungují. Placené kurzy a komunity mohou být přínosné, protože člověka posunou rychleji, ale hrozí riziko, že se na ně stane příliš závislý a přestane si věřit ve vlastní úsudek. Naproti tomu cesta pokus omyl dává nepřenositelnou zkušenost, ale trvá déle. Myslím, že ideální je kombinace obou přístupů, včetně kvalitního mentora, který má za sebou reálné výsledky.

Jan: Co ti u rychlokvašek vadí nejvíc?

Honza: Že si vlastně protiřečí, pokud tvrdí, že jejich hlavní zdroj příjmu je trading, a přitom drtivou většinu příjmu tvoří prodej kurzů. Chápu ale, že motivace mohou být různé, třeba se člověk po založení rodiny rozhodne přestat riskovat vlastní kapitál a místo toho předává zkušenosti dál, a to samo o sobě v pořádku je. Co mi vadí, je dělat z edukace masivní prodejní artikl a stavět se do role odborníka bez reálného kreditu za sebou.

Jan: Proč je podle tebe trading tak populární právě v podvodných nabídkách?

Honza: Protože jde dělat z domova, ladí to s image digitálního nomáda a zní to odborně, podobně jako v hollywoodských filmech o burze. To v lidech vyvolává pocit důležitosti.

Jan: Co je špatně na tvrzení, že něco vydělává stabilně, bez práce a bez rizika?

Honza: Že to prostě nejde. V investicích platí takzvaný investiční trojúhelník mezi výnosem, likviditou a rizikem, kde když posunete jednu stranu, jiná se musí přizpůsobit. Riziko je ve všem, i ve škole nebo v podnikání. Snažím se ve svojí tvorbě vždy zdůrazňovat rizika, protože informovanost je podle mě nejcennější věc, kterou lidem můžu dát.

Bitcoin, Silk Road a stigma minulosti

Jan: Co lidé podle tebe nejčastěji chápou špatně na Bitcoinu?

Honza: Určitě tomu nepomáhá ani nedávná mediální kauza kolem daru bitcoinu státu. Sám jsem jako dvanáctiletý četl o Bitcoinu jen v souvislosti se Silk Road, tedy darknetovým tržištěm s drogami, a tenhle obraz se ve společnosti drží dodnes, i když je to informace stará přes deset let. Bitcoin přitom ze své podstaty není anonymní, transakce jdou dohledat na blockchainu. Myslím, že tenhle narativ postupně zmizí spolu se starší generací, která ho stále opakuje.

Jan: Co pro tebe Bitcoin osobně představuje?

Honza: Určitou skepsi ke státu a systému, ve kterém žijeme. Demokracie je podle mě nejlepší forma vlády, kterou zatím máme, ale má spoustu chyb, a je zdravé nikomu bezmezně nevěřit a informace si ověřovat.

Jan: Komunikuje s tebou Česká národní banka?

Honza: Bohužel ne, nikdy jsem s nimi neměl žádný kontakt. Teď se navíc uděluje Cena guvernéra ČNB za přínos k finanční gramotnosti, ucházel jsem se o ni, ale ani jsem se nedostal do užšího výběru.

Proč se podvody tak často pojí s kryptem

Jan: Proč se v pochybných projektech tak často objevuje zrovna Bitcoin, blockchain nebo trading?

Honza: Protože média o kryptu často píšou v souvislosti s tím, že něco extrémně vyskočilo a lidé na tom vydělali velké peníze. Veřejnost si to pak automaticky spojí s rychlým zbohatnutím, a tak se na tenhle narativ podvodníci rádi napojují.

Investiční výzva a mýtus o bohatství

Jan: Zmínil jsi svou investiční výzvu.

Honza: Ano, sdílím ji jako svoje reálné portfolio, i když částka se od začátku nemění, drží se u tisícikoruny týdně, kterou takhle investuji zhruba od svých osmnácti let. Je to poměrně málo diverzifikované, což je fér poznámka, ale mám k tomu i vlastní podnikání. Mám rád jednoduchost, a kdybych měl někomu radit, doporučil bych sto procent do ETF, protože je to podle mě geniální nástroj.

Jan: Řekni mi jeden finanční mýtus, který tě jako mladšího ovlivnil.

Honza: Že bohatí lidé jsou automaticky chytří nebo šťastní, což popkultura a filmy dost tlačí. Časem každý zjistí, že to tak není, a jakmile má člověk pokryté základní potřeby, další peníze už jeho spokojenost neúměrně nezvyšují. Dlouho jsem chtěl razit i myšlenku finanční nezávislosti a co nejrychlejšího odchodu do důchodu, ale nakonec jsem došel k tomu, že práce samotná dává člověku smysl, a i s dostatkem peněz by se člověk bez ní časem nudil.

Jan: Co by měl podle tebe stát udělat jako první krok proti podvodníkům?

Honza: Zvýšit edukaci, i když je to řešení, které je pomalé a jeho výsledky nejsou hned vidět. Osobně bych si přál, aby se do škol dostal reálný předmět finanční a ekonomické gramotnosti. Vím, že se o něco podobného teď snaží i některé neziskové iniciativy, a čím víc lidí se do toho zapojí, tím lépe.

Jak Honza vybírá, koho odhalit

Jan: Jak probíhá proces, než se rozhodneš, že se budeš nějaké kauze věnovat?

Honza: Obvykle na to narazím sám, nebo mi to někdo pošle do zpráv, často jako reakci na negativní zkušenost s daným člověkem. To beru jako impuls, ne jako stoprocentní důkaz, a než na někoho natočím video, ověřuji si veřejně dostupné informace, třeba IČO nebo fungování firmy. Ten proces bývá dlouhý, třeba u Honzy Šrejera mi lidé psali už rok předtím, než jsem se tématu prop tradingu opravdu věnoval, protože jsem mu sám nerozuměl.

Jan: Litoval jsi někdy, že jsi někoho odhalil?

Honza: Dřív se mi hodně stávalo, že se mi lidé po zveřejnění videa začali přímo bránit ve zprávách a prosili mě, ať video smažu. Video mažu jen v případě, že v něm bylo nepřesné nebo nepravdivé tvrzení, a to se stalo přesně jednou za celou kariéru, kdy jsem si spletl přeprodej padělků s prodejem odkazů na firmy, které padělky nabízely. Video jsem smazal a druhý den přetočil správně. Za všemi ostatními videy si stojím.

Jan: Kdybys měl poslat jednu SMSku všem lidem v Česku, co by v ní bylo?

Honza: Dělejte to, co vás baví, a neztrácejte čas s tím, co vás nebaví. Věřím, že by lidé byli mnohem spokojenější a přínosnější, kdyby dělali práci, která je naplňuje, místo té, kterou dělají jen kvůli penězům.

Jan: Co tě na tvé práci nejvíc baví?

Honza: Že žiji v přesvědčení, že je společensky přínosná. Když jsem přeprodával tenisky, šlo čistě o zisk. To, co dělám dnes, může jednoho dne pomoct i mým vlastním dětem, a to ve mně silně rezonuje. Největší hnací silou je pak přímá zpětná vazba, když mi na ulici někdo řekne, že ho moje tvorba baví a má pro něj smysl.

Jan: Co v nejbližší době chystáš?

Honza: Po dnešním podcastu mířím rovnou na přednášku, takže bych se chtěl víc věnovat přednáškám na středních školách a pochopit, co mladé lidi zajímá. Rád bych to i nějakým udržitelným způsobem zmonetizoval, a zároveň bych se chtěl vrátit víc k YouTube, který jsem poslední dobou zanedbával. Hlavní priorita teď ale je dokončit poslední dva semestry školy.