🎙️ Johny the Bitcoiner I Plán B, Paraguay a maximalismus
Jan Kohout původně pracoval jako fyzioterapeut. Dnes se ale naplno věnuje Bitcoinu, natáčí podcast Kryptoplebs a společně s Janem Marvanem stojí za projektem Plán B, ze kterého letos vyrostla i vlastní konference. Impulzem přitom byla poměrně konkrétní zkušenost: během covidu mu zůstal pas na ambasádě v Saúdské Arábii, zavřely se hranice a on ze dne na den zjistil, jak snadno může přijít o možnost svobodně se pohybovat.
Právě tehdy si začal klást otázku, která jde o krok dál než samotná finanční suverenita. Pokud člověk decentralizuje své finance pomocí Bitcoinu, neměl by podobně přemýšlet také o tom, kde může žít, jaké má možnosti rezidence, kde drží majetek nebo co udělá s rodinou ve chvíli, kdy se podmínky v jedné zemi zásadně změní? Podle Kohouta přitom nejde o přípravu na apokalypsu. Spíš o stejný princip diverzifikace, jaký známe z investování: nebýt ve všem závislý na jediném místě a jediném systému.
V rozhovoru se bavíme o tom, co skutečně znamená bitcoinový maximalismus a kde už podle něj začíná puritánství. Probíráme také, proč má proof of work využití i za hranicemi Bitcoinu, jak v praxi probíhá získání rezidence v Paraguayi a kolik stojí, nebo co by měla obsahovat základní krizová výbava běžné rodiny.
👉 Celý rozhovor najdete na YouTube. Program konference Plán B, která se 11. září koná jako součást ChainCampu v Ostravě, najdete na planbkonference.cz. 🎧
👉 Poslechněte si celý díl na YouTube
Transkript
Vlastimil Mach (moderátor) a Jan Kohout (Johny the Bitcoiner)
Vlastimil Mach: Co je vlastně dnes největší část tvojí identity? Fyzioterapeut? Bitcoinový edukátor? Nebo člověk kolem Plánu B?
Jan Kohout: To je strašně zajímavá otázka. Fyzioterapeut, to už je asi úplně mimo. Já jsem s fyzioterapií skončil rok a několik měsíců dozadu, vlastně v květnu minulého roku, a začal jsem se plně věnovat Bitcoinu. Takže aktuálně je to asi ten Bitcoin a Plán B, což je téma, kterého se dotkneme, plus nějaká doprovodná témata, která s tím podle mě souvisí.
Když se někde prezentuju, ať jsou to sítě nebo přednášky, dávám tam Johny the Bitcoiner a nedávám tam svoje jméno. Já jsem to vždycky chtěl stavět na přezdívce. Upřímně ani nevím, jak to vzniklo. Twitter jsem si zakládal kvůli tomu, že tam začínala bitcoinová komunita ještě v době, kdy na české scéně nebylo moc obsahu. Když chtěl někdo sledovat dění okolo Bitcoinu, Twitter bylo to hlavní místo. Tak jsem si tam udělal profil a říkal jsem si, že tam asi nebudu jako Honza. Napsal jsem Johny a chtěl jsem být hozený do té bitcoinové komunity, že já jsem ten, koho to zajímá. Tak jsem tam dal Johny the Bitcoiner a už mi to zůstalo.
Vlastimil Mach: A jak probíhal ten přerod od fyzioterapeuta k bitcoinovému maximalistovi?
Jan Kohout: Fyzioterapie nikdy nebyla identita. Bylo to moje zaměstnání, byla to moje profese. Bitcoin mě začal zajímat někdy v roce 2017. Našel jsem to asi jako každý běžný člověk, když Bitcoin v roce 2017 začal růst. To byla ta největší mánie, kdy to spousta lidí začala objevovat. Takhle jsem se k tomu postupně dostal a začal jsem do toho propadat čím dál víc. Známe, jak hluboká je králičí nora.
Vlastimil Mach: To je pravda.
Jan Kohout: Postupně jsem se tomu věnoval víc a víc, víc a víc jsem do toho investoval, takže tam člověk měl motivaci se dál dovzdělávat. Postupem času se mi líbilo kolem toho tvořit obsah. Já jsem vlastně před podcastem začal dělat i články. Většinou jsem je překládal, protože existovaly články v angličtině, které neměly český překlad, a mně přišlo, že je to škoda. Ty články byly a za mě doteď jsou naprostý masterpiece pro to hlavní pochopení Bitcoinu.
Potom přišla vize, že bychom s kamarádem Tomášem mohli založit podcast. Opět, už tady něco vzniklo, byl tady Kicom, Pepa Tetek, ti hlavní. Ale mně tady stále chyběla nějaká témata, která byla upozaděná nebo se tolik neprobírala. Říkal jsem si, tohle bych chtěl s někým probrat. Mě zajímá historie peněz, protože všichni řeší cenu. No a tak vznikl Kryptoplebs. Takže říkám, fyzio byla spíš opravdu jenom profese, nikdy jsem se takhle vyloženě neprezentoval. Byť když to někomu řekneš, zní to relativně zajímavě. Ve finále ti každý řekne, že jsi masér.
Vlastimil Mach: Fakt?
Jan Kohout: Jo, strašně.
Vlastimil Mach: To není fyzio, ty jsi masér.
Jan Kohout: Říkám, no. Jsem masér. Jdeme dál.
Vlastimil Mach: Jedna z věcí, co mě fyzio naučilo, je, že výsledky člověk úplně na sílu neurychlí. A shodou okolností bych to parafrázoval i s Bitcoinem. Chce to trpělivost. Naučilo tě to tam ještě něco nad rámec? Má to nějakou podobnost?
Proof of work platí i pro zdraví a vztahy
Jan Kohout: Jo. Tady bych se dostal ke konceptu proof of work, který je základem Bitcoinu. Je tam nějaká neodpustitelná nákladnost, je tam ta rovnice energie, musíš tam něco dát, abys něco dostal nazpátek. Nic není zadarmo. Není to proof of stake, když budu ošklivý.
A ten samý koncept je samozřejmě patrný v mnoha aspektech našeho života, jako je zdraví, vztahy a další věci. Já to velmi často vztahuju na to zdraví, protože v rámci fyzioterapie jsme s klienty řešili právě tu zdravotní stránku. Museli jsme dlouhodobě pracovat na nějakém problému, takže to cvičení, hlavně prevence a tak dále, to všechno vyžaduje píli, energii a hlavně takový ten opakovaný proces, který se někdy může zdát jako waste of time nebo waste of energy. Je to proof of work. Ale není to tak. Prostě tomu musíš dávat tu energii, aby se to vracelo nazpátek.
Vlastimil Mach: Když to budu parafrázovat dál, čistě hypoteticky by se to dalo přirovnat k DCA a k dlouhodobému štosování. Dlouhodobý proces a malé kroky.
Jan Kohout: Jo, jo, jo. Záleží, co od Bitcoinu chceš. Pokud někdo chce zbohatnout, což je naprosto legitimní use case na koupi bitcoinů, to nikomu neberu. Ale pokud si někdo myslí, že teď dá 100 000 do bitcoinů a ono to udělá za měsíc desetinásobek, což jsme zažívali v minulosti, tak to se už pravděpodobně nestane.
A teď se přesně dostáváš k tomu, že si potřebuješ nastavit investiční plán, potřebuješ do toho spořit pravidelně za nějakou pravidelnou částku, promyslet si to a jet to DCA dlouhodobě. Nejlíp si vyžrat ten bear market, kdy ceny klesají a ty tam nakoupíš za ty nejlepší ceny. Tam se ti to krásně zprůměruje. A potom, až Bitcoin naroste, tam se teprve dostáváme ke sklízení toho ovoce.
Přesně tak. To samé je i ve zdraví. Prevence. Řekneš si, já k zubaři nepůjdu, zuby mě nebolí. No, ono je dobrý jít k tomu zubaři, kouknout na kazy, udělat hygienu, protože nebolí, nebolí, nic se neděje, ale pak to přijde a všechny ty problémy se nakupí. To samé jsou vztahy, takže je musíš udržovat. Neříkám, i když to ženy velmi často vyžadují, neříkám, abys přítelkyni říkal každý den, že ji miluješ, ale jednou za čas je potřeba jí to říct.
Vlastimil Mach: To já bych jí to klidně každý den říkal, ale žádnou nemám.
Jan Kohout: Takže po mně to je vyžadováno a já říkám: hele, já jsem ti to řekl nedávno. Až se něco změní, tak budeš první, kdo se to dozví. Pak se z toho stane všední slovo. To nemůžeš říkat každý den, to už to nemá váhu. Když je to jednou za čas a je to myšlené vážně, tak to má váhu.
Vlastimil Mach: V podstatě nějaký efekt hedonistické adaptace.
Jan Kohout: Jo, ty věci nejsou na stejném levelu. Ty se prostě musí udržovat. Jak s tím cvičením v rámci tělesné schránky, tak i s těmi vztahy. Hýbe se to, někde je to lepší, někde horší, a pokud se to neudržuje, nestaráš se o tu zahrádku, tak to chřadne. Takže ten proof of work je strašně zajímavý koncept. To určitě doporučuju nastudovat i z jiných zdrojů, nejenom kolem Bitcoinu.
Co je a co není bitcoinový maximalismus
Vlastimil Mach: A když to vezmeme kolem Bitcoinu, proč jsi se vlastně stal tím vztyčným pilířem, ambasadorem tohoto myšlenkového směru, tím maximalistou?
Jan Kohout: Bitcoinový maximalismus, to je taky zajímavý koncept. Mám pocit, že spousta lidí ho nechápe úplně správně. Nebo aspoň já jsem si ho nějak definoval a takhle mi to dává smysl. Bitcoinový maximalismus znamená, že bitcoin jsou pro tebe jediné peníze. Je tam ten peněžní aspekt, který dává smysl.
To neznamená, že nemůžu investovat nebo používat jiné kryptoměny. Tam už bychom se dostali k bitcoinovému puritánství. Skvělý článek na to má Jameson Lopp, který popisuje, že pokud jsi takový ten bitcoiner, co říká nebudu používat stablecoiny, tak to je za mě blbost. Já sám to používám a asi se dostaneme k Paraguayi, kde mi to hodně pomáhá. To je to puritánství, že jenom Bitcoin a nic jiného neexistuje. Ale to je za mě hrozně krátkozraké. Je to úzký pohled a v některých use casech to nedává smysl. Podle mě se tam pak vytrácí taková ta opcionalita, kterou potom můžeš v různých případech použít.
Ale ten bitcoinový maximalismus je ten pohled na Bitcoin nebo na peníze. Peníze jsou řekněme společný jazyk, je to nějaký protokol, který má tendenci být jeden jediný. Všichni máme tendenci platit jednými penězi a mluvit jedním jazykem, protože jsou tam transakční náklady, které to potom ztěžují. Nemá smysl, abychom tady měli dva, tři, čtyři, deset peněžních systémů. Protože bychom tady měli deset různých verzí Bitcoinu, řekněme, že by to nebyl scam, bylo by to legit, fungovalo by to stejně, ale na co bychom tady měli deset různých měřidel cen? To nedává smysl.
Peněžní systém konverguje vždycky k jednomu systému. Vždycky k jednomu. Ten systém může mít nějaké výhody a nějaké nevýhody. Zlato má výhodu, že je vzácné, ale pak má nevýhodu, že je fyzické, blbě se dělí a tak dále. Takže vznikl fiat, nebo se to zlato doplňovalo stříbrem a mědí, když chybělo. Když to zlato nebylo, tak je samozřejmě lepší mít nějaké peníze, klidně špatné, než nemít žádné. To je to zlo. To není to, že peníze jsou kořen zla. Kořen zla jsou žádné peníze.
Vlastimil Mach: Já myslím, že pan Svěrák by ti to vyvrátil.
Jan Kohout: Můžeme se pobavit. Já myslím, že si to docela dobře obhájím. Takže tohle je za mě ten maximalismus. Vnímat Bitcoin jako ty hlavní peníze, možná i jako nejvíc relevantní kryptoměnu, která je. Protože Bitcoin, ať jako Bitcoin není krypto, já chápu, co tím chceme říct, že se Bitcoin oddělil od těch shitcoinů, ale pokud se na to podíváme vyloženě z technického hlediska nebo na to, co nazýváme kryptoměnami, tak Bitcoin kryptoměna je. Vím, co se tím chce říct, že se chce oddělit zrno od plev, s čímž naprosto souhlasím.
Vlastimil Mach: Takže jestli to chápu správně, mainstream si špatně interpretuje puritánství a maximalismus.
Jan Kohout: To je můj pohled a vycházím z článku od Jamesona Loppa ohledně bitcoinového maximalismu. Líbilo se mi, jak to tam krásně rozebral, a dává mi to naprostý smysl. Proto ano, prezentuju se jako bitcoinový maximalista, ale nemám problém používat i něco jiného.
Pojďte mi tu bublinu rozbít
Vlastimil Mach: Jak pracuješ s tím, že jsi v bitcoinové bublině? Respektive jak rozumíš vlastním paradigmatům tak, aby ses nemotal v jednom kolečku?
Jan Kohout: Těžko. A klidně mi na to odpověz taky, to je zajímavá otázka. Ale já mám pocit, že dlouhodobě se ukazuje, že Bitcoin je opravdu ta nejbezpečnější cesta nebo alternativa, jakým způsobem do toho systému investovat nebo alokovat svoje peníze, vystavit se tomu.
Vždycky přijde nějaká kryptoměna, která řekne, tohle jsou lepší peníze, tohle nahradí Bitcoin, tohle jsme my. Ten trend platebních coinů jsme viděli právě kolem roku 2017 a ještě pár let dál, kdy tady byly anonymní kryptoměny jako Dash nebo Zcash, kterými se mělo platit. Tyhle platby jsou anonymnější, plaťte Zcashem, Dashem, Monerem. Tyhle platby jsou zase rychlejší, tady máte Litecoin. Všechno to soutěžilo, kdo s tím bude líp platit, protože byl takový ten trend, kupte si tady Bitcoinem kafe.
V té době ještě neexistoval Lightning Network. Ale pak přišel Lightning Network a ten prostě úplně všechno zabil. Lightning je trošku anonymnější než on-chain, je rychlejší než v podstatě všechny ty kryptoměny a na Lightning se čeká nějakou dobu. Takže ten narativ peněz nebo platebního prostředku za mě s Lightningem úplně umřel. A pokud se někdo rozhodne přijímat kryptoměny na platbu a není vyloženě fokusovaný na anonymitu nebo na privacy, tak tam kromě Monera dá jenom Bitcoin. Dneska už ti tam nikdo nedá Ethereum.
Já jsem vždycky viděl ty nálepky, tam bylo třeba, pamatuješ si NEO, to čínské Ethereum z roku 2017? Takové blbosti. Máš tam na výběr deset kryptoměn, máš tam boučku. Proč bych přijímal deset kryptoměn? Dejme tam jednu, která má ten největší network efekt, má ten největší proof of work, používá to nejvíc lidí a má největší kapitalizaci.
A pár let nazpátek se mi líbí, jak třeba Ethereum mění svoje narativy. To byl nejdřív nějaký superpočítač, pak to byly decentralizované aplikace, pak tam bylo DeFi, to je celkem zajímavé a za mě je to funkční narativ, ale musí tam být funkční i ta infrastruktura. Myslím si, že se smart kontrakty je to už lepší, ale pořád je to takové na pováženou.
A pak vzniklo to, že Ethereum mělo být deflační a mělo to být ultrasound money. Ethereová komunita si najednou dala toho netopýra s megafonem do bia. Mělo to být, že to jsou peníze, protože bitcoin jsou sound money, tvrdé peníze s pevně danou monetární politikou, a Ethereum si dalo ultrasound money.
A já si říkám, co to je za blbost? Vy ani nevíte, co to sound znamená. To, že tam dáš ultrasound, absolutně nesouvisí s tím, že tam je deflace. Oni nepochopili, že peníze nemají být ani inflační, ani deflační, ale mají mít co nejpřesnější danou monetární politiku, abys věděl, na čem jsi, jak to máš počítat. Prostě je to ten nejlepší metr cen. Bitcoin z principu není deflační. Bitcoin má přesně dané množství. To, že se mince ztrácejí nebo někdo zapomíná hesla, to je věc druhá, ale to už je lidský faktor. Není to chyba systému.
Když mělo Ethereum být po té změně deflační, tak by se ta monetární politika měnila. Chápu, že by to rostlo na ceně, a to taky nechceš, takže i tohle funguje blbě pro peníze. Takže nějaké ultrasound money, samozřejmě to vůbec nevyšlo, oni se ty poplatky nepálí a ono to ani není deflační, naopak to roste furt.
Takže je hrozně vtipné, jak se ty kryptoměny snaží furt nahradit Bitcoin. Kaspa, asi nemusím rozebírat. Našel jsem nějaké názory, že ta Kaspa nemusí být zas tak špatná, že to fakt funguje zajímavě, ten blockchain a tak dále. Ale já nemám kapacitu se o to zajímat a teď na to sázet, ani bych na to nesázel. Za mě se network efekt přebíjí strašně špatně, viděli jsme to v historii na mnoha vynálezech a výtvorech. Takže já bych na tohle byl hodně opatrný. A to, že Kaspa může být lepší, může, já nevím. Ale to neznamená, že přeroste Bitcoin. Já si myslím, že to už je neopakovatelné.
Vlastimil Mach: Odchýlili jsme se trošku od původní interpretace té otázky, jak rozbíjíš svoje paradigma.
Jan Kohout: Já si osobně myslím, že to mám dostatečně nastudované. Mám tam velmi velké skin in the game. A velmi často ti kritici, kteří říkají, Bitcoin nikdy nedosáhne 100 000, oni to vypnou a zakážou, my vidíme přesný opak. Vidíme, co se děje. Schválila se ETF, nakupuje teď i Česká národní banka, byť jenom jako testovací portfolio. Vidíme, že státy o tom uvažují. Nejenom, že chtějí těžit, ale budou nějaké státní rezervy. Ta adopce jde neuvěřitelně dopředu.
Teď přišla MiCA, se kterou samozřejmě, já nechci říkat, že jsem cypherpunk, to určitě ne, ale nelíbí se mi ty regulace, abych to nechal být. Nicméně chápu, že to otevírá cestu institucím a velkému přílivu kapitálu.
Vlastimil Mach: Definitivně, ale zvlášť u MiCA jde hlavně o ochranu spotřebitele.
Jan Kohout: Jo, jo, jo. To je věc druhá, že člověk pak ví, co nakupuje.
Vlastimil Mach: Podle interpretace našeho právního oddělení je velká část MiCA vlastně ochrana spotřebitele a já si za tím stojím a myslím, že to je na místě. Sice EU je nejlepší v regulaci a občas to ve velké míře mnohým firmám hodilo vidle do byznysu, ale jednoho dne to přijít muselo.
Jan Kohout: Určitě. A jak říkám, otevírá to cestu institucím nebo velkým firmám do toho nasypat peníze. Slyším i od známých lidí nebo lidí, kteří mají dosah, že Bitcoin ztratil příběh. Nic neztratil. Přestane se tisknout fiat, nebo co? To je nesmysl. Ten příběh, který tady je, jenom už trvá nějak dlouho a je to nudné. Ale my chceme, aby to bylo nudné. To je právě ono.
Vlastimil Mach: Stejně tak jako investice a trading má být nudný, protože se tam nejdeš svézt jako v kasinu na ruletě.
Jan Kohout: Jo, jo, jo. Takže já už to ani nevnímám, řekněme, že jsem v nějaké bublině, ale pojďte mi ji někdo rozbít. Zatím mi nikdo neřekl, že tam něco je špatně, že to nepůjde. Já vidím jenom opak.
Vlastimil Mach: Takže je to prostě odraz reality.
Jan Kohout: Je to odraz reality. Já bych byl strašně rád. Mimochodem, teď se svých hostů v podcastu velmi často ptám, kdo je podle tebe relevantní kritik Bitcoinu. A ti známí bitcoineři nebo ti, co to fakt vědí, Pepa Tetek a tak dále, řeknou, hele, nikdo. Kritik Bitcoinu musí být bitcoiner, který tomu rozumí. Protože pak ti vyleze nějaký dědek z TradFi a začne mlít něco o MicroStrategy. Říkám, to není Bitcoin, to prostě není Bitcoin.
Co ti Bitcoin vzal a co dal
Vlastimil Mach: Co ti Bitcoin zkomplikoval? Myslím tím spíš ten myšlenkový směr, když jsi se zanořoval do králičí nory. Třeba představu o TradFi. Co ti zmizelo z toho života? Nějaká naivita?
Jan Kohout: Naivita vyloženě ne. Pomohlo mi to nastudovat ten systém daleko hlouběji. Samozřejmě ještě před Bitcoinem jsem měl tendenci investovat někam peníze. Vždycky jsem o to přišel. Mimochodem jsem to nasypal do nějakých podvodů, to byly moje krušné začátky. A věděl jsem, že peníze ztrácejí kupní sílu na základě inflace, že je potřeba se chránit.
Někdy se sám zamýšlím, co bych dělal, kdyby nebyl Bitcoin. Tak bych měl asi akcie a nemovitosti. Byl bych asi investor do nemovitostí. To mi z nějakého pohledu dává smysl. Vzalo mi to iluze právě o TradFi. Když řešíme nemovitosti, mám pocit, že spousta lidí si nedokáže připustit, že s nemovitostí může být potom problém. Že nemovitosti můžou spadnout. Všechno může spadnout. Oni mají pocit, že to poroste donekonečna. My to očekáváme, v podstatě to říkáme taky, ale víme, že tam máme sedmdesátiprocentní propady. My s tím počítáme. To se u těch nemovitostí nedělá.
Vlastimil Mach: Člověk se vyškolí po tom prvním bear marketu.
Jan Kohout: Jo, sto procent. A zase, v rámci Plánu B si spousta lidí nepřipouští, že se tady může změnit režim nebo může přijít válka, a tu nemovitost si do kapsy nevezmou a před státem ji neschovají. Náš stát nebo tady na tomto našem území s tím bohužel máme bohatou zkušenost v minulosti a vůbec to neznamená, že se to nemůže vrátit. Naopak, já si myslím, že se to někdy vrátí. Takže tam bych byl opatrný.
Vlastimil Mach: Takže si to můžu interpretovat tak, že to je ta důvěra v ten systém.
Jan Kohout: Ano, určitě.
Vlastimil Mach: Když se zanoříme trošku do té komunity, co je teď to hlavní téma, které komunitu svírá a kde je ta hlavní veřejná debata? Mně přijde, že velká část řeší kvantové počítače, kvantovou hrozbu, respektive. Potom relativně nedávné štěpení. Je tam ještě něco, co ti připadá jako to hlavní téma?
Jan Kohout: Asi jsi to zmínil. To jsou hlavně ta témata, která se prostě aktuálně dějí. Protože co si budeme povídat, za ty roky v Bitcoinu je to trošku nuda.
Já bych se tady odkázal třeba právě na Pepu Tetka, protože taky říkal, že skončil, že mě už to nebaví říkat, bitcoin jsou nejlepší peníze. No tak to všichni víme. Všichni to samozřejmě neví, ale je to furt dokola. A samozřejmě řešíme témata, která se dějí. Ať už jsou to kvantové počítače, nebo ten BIP 100 a 110, teď cold card hack, nějaká entropie, to si myslím, že se chviličku bude probírat.
Na vzestupu jsou z mého pohledu určitě doplňková témata, ten Plán B, soukromí a tak dále. Dost to zasahuje do státu nebo do geopolitiky. Ten Bitcoin je takový ten startovací bod a člověk si potom vždycky něco najde. Někdo řeší Nostr, decentralizované sítě, někdo se přesune k AI. AI a Bitcoin, tam bychom taky našli různá pojítka. Takže si tam podle mě každý najde to svoje, nezůstane jenom v Bitcoinu, ale potom se přesouvá k doprovodným tématům. Což mimochodem vidíme i na těch konferencích, že už to není jen o Bitcoinu, ale je tam zdraví. Longevity všeobecně.
Vlastimil Mach: Velké téma.
Jan Kohout: Ano. Takže Bitcoin ti vždycky otevře někam dveře a potom podle toho, co je ti blízké, tam se přesouváš. Vznikají na Signalu jiné doprovodné skupiny, aby se ta hlavní nespamovala, a většinou se řeší aktuální témata a zprávy.
Zodpovědnost tvůrce a zodpovědnost čtenáře
Vlastimil Mach: Když vezmeme tvoji cestu bitcoinového edukátora, jak vnímáš svoji zodpovědnost? Jak ovlivňuješ ten mediální prostor?
Jan Kohout: Zodpovědnost, to je strašně zajímavé téma. Řešili jsme to teď. Já jsem byl na Hero Hero u Petra Máry a dostali jsme se tam k tématu tvůrce obsahu a odpovědnost. Někdo mu tam říkal: ty jsi teď, Petře, vydal video a měl by ses za to omluvit, protože jsi tam řekl něco takového. Petr Mára má takové filozofické videa a mně se to hrozně líbí. Vznikla tam zajímavá debata a já bych si strašně přál, kdyby ty lidi byli zodpovědní sami za sebe.
Neříkám, že ten tvůrce by neměl mít tu zodpovědnost nebo že by tam měl říkat kraviny. Ale in the end je to rozhodnutí na vás. Takže vy tady tohle propagujete a ti lidi na základě toho investovali. To je strašně sporné, ale in the end to rozhodnutí je na tobě. A jestli jsi to udělal špatně, tak co, měl bys být nesvéprávný? Ty jsi se rozhodl, kam ty peníze dáš.
Vlastimil Mach: Nebo jak se říká, myslete vlastní hlavou, to vás nikde nenaučí.
Jan Kohout: Jo, sto procent. Nevoďme ty lidi za ručičku. Čím víc těm lidem budeš pomáhat a budeš z nich dělat tu potenciální oběť, tím to podle mě bude horší. Tam se prostě musíš nějakým způsobem spálit. Je to nepříjemné, je to blbé. Chápu, že někdy, teď se bavím o podvodech, lidi přijdou o celoživotní úspory.
Ale já mám strašně rád parafrázi, když vezmu můj první bear market, že prostě člověk musí mít skin in the game, aby si zažil tu bolest, když to propadne o 70 procent. Není to příjemné, ale zas člověk začne chápat tu hodnotu, tu volatilitu, to, proč jsem do toho šel, co mi to může přinést a jak chápu ten instrument.
Vlastimil Mach: Já osobně zastávám názor, že člověk by si měl udělat vlastní research, potom to napárovat s názory těch vztyčných pilířů v mediálním prostoru, říct si, tady to dává smysl, tohle je na hraně, udělat si z toho nějaké spektrum a potom se racionální debatou nebo úvahou ve vlastní hlavě dostat k tomu, tohle je můj názor, za tímhle stojím, tohle je moje investiční teze. A jít dál, vyzkoušet si to, a potom z externích validací, tady je zisk, tady je ztráta, si to validovat, hele, tohle mi funguje, za tímhle si stojím a tohle bude můj další krok. Takže souhlasím s tím, že člověk by si tím měl projít sám. Měli bychom mu dát prut a ne rybu.
Jan Kohout: Souhlas úplně. Možná bych doplnil, pokud člověk přijde o peníze na nějakém podvodu, nebo by potenciálně přišel a ty jsi tomu dokázal zabránit, tak on ty peníze dá jinam. Ať to bude nějaký AI podvod nebo cokoliv jiného. Těch nástrah je dneska hodně. Vy jste se o tom mimochodem bavili s Honzou Špaňhelem z projektu Tisícikoruna, který na tyhle finanční rychlokvašky poukazuje. Honza dělá skvělý obsah, fakt za mě super práce.
A je taky důležité si rozhodnout, koho budeš sledovat. Dám příklad, sem tam projedu nějaký bulvár, někdy to na tebe skočí, někdy se chci pobavit, a vidím tam influencerku, jak propaguje nějaký trading. Já tady traduju a vydělávám, ne? Prostě nevyděláváš.
Takže pokud vás zajímají investice, sledujte relevantní tvůrce, sledujte relevantní investiční kanály, které tady už jsou nějakou dobu, dělají tu práci dobře, je tam skin in the game, a nenaskakujte na ty rychlokvašky.
A kdybych to vztáhl na sebe, což byla původní otázka, tak já nepropaguju žádné shitcoiny, propaguju vlastně jenom Bitcoin. A pokud propaguju nějakou službu ve svých videích, ať jsou to sponzoři nebo něco, tak jsou to vždycky služby, které jsem osobně vyzkoušel a měl jsem s nimi pozitivní zkušenost. Takže za mě, tady to máte a dělejte, je to na vás. Já vás nemůžu vodit za ručičku.
Jak vybírat hosty do podcastu
Vlastimil Mach: Ty máš v podcastech strašně zajímavé hosty. Zajímalo by mě, jak je vybíráš, co je směrodatné. Protože mnohdy tam necítím konflikt, ale strašně příjemnou atmosféru. Zajímalo by mě, jestli je to v první řadě nějaký směrodatný faktor, jak na toho člověka nahlížíš, s jakým tématem do toho jdeš, nebo naopak jestli se těm konfliktům vyjímáš.
Jan Kohout: Myslíš si, že nedělám konfliktní debatu?
Vlastimil Mach: Neříkám. Když budu odkazovat na jeden z posledních podcastů, třeba s Otou Klírem po tom fiasku, tak to byl vyloženě konfliktní rozhovor.
Jan Kohout: Jo, jo.
Vlastimil Mach: A vlastně naopak, v kontrastu s tebou, přijde, že máš strašně uvolněné rozhovory a že ti hosté jsou vítaní a chtějí o tom tématu promluvit.
Jan Kohout: Long story short, ten můj podcast jsme ze začátku stavěli na tom, že podle mě tady bylo spousta lidí v komunitě, kteří byli velmi zajímaví, měli za sebou velmi zajímavý příběh, ale nikdo je do podcastu nezval, protože to nebyli známí hosté a nepřinesou ti views. A mně tohle strašně vadilo. Já říkám, ne, bude to plebs, budou tam chodit plebsáci. Takže Kryptoplebs, proto je tam ten plebs. Tak jsem si zval i lidi, kteří byli u mě v podcastu úplně poprvé, měli tam premiéru.
To samozřejmě nejde donekonečna a musíš to proložit i těmi známými, protože je to potřeba nějakým způsobem rozvíjet, takže jsem to potom střídal.
Potom si lidi vybírám podle toho tématu, jak jsem řekl, co mi tady chybělo. Mně by se strašně líbilo udělat nějakou sérii o historii peněz. Jak to probíhalo, proč vůbec peníze existují, proč tím platíme, proč se zlato stalo penězi, proč máme vůbec papírové bankovky, když všichni víme, že to ztrácí kupní sílu. Proč tím platíme, to jsme tak stupidní? A teď tady máme Bitcoin.
No a hned jsem si myslel na Saru Polak, což je antropoložka, archeoložka a odbornice na umělou inteligenci. Takže Saru jsem hned oslovil ještě tenkrát v Paralelní Polis a domluvili jsme se, že to natočíme. Poslední dva díly jsme natočili tady ve studiu a to je za mě naprostá bomba. Já tyhle témata žeru. Mimochodem Sara je skvělý host, nádherně mluví a umí to vysvětlit tou lidštinou. A tahle témata u Sary jsem nikdy neviděl. To si nikdo nepozve. To si ji pozvou na AI, protože zrovna je to boom.
Já nemám rád, i když to taky někdy dělám, takové ty rychlokvašky. Teď je AI, tak si sem někoho vezmeme. Teď tady jede jiné téma, tak si sem někoho pozveme. A pak to jsou třeba ty velké podcasty, jestli jsem zmínil Čestmíra, Čestmír a další velké podcasty jsou mainstreamové. To znamená, že byl tam třeba Kicom, spousta lidí se o Bitcoinu dozví, ale dozvíš se ten povrchní základ, nevysvětluje se to tam. Když chceš potom jít do hloubky, tak je potřeba jít na Kicomův kanál a kouknout se na ty rozhovory, co tam jsou, nebo na jeho edukační videa. Takže je potřeba to vyselektovat a rozhodnout se, na co se koukneš a na co ne.
Vlastimil Mach: To je skvělé. Mně přijde z těchto podcastů, že tam do toho jdeš s energií, s entuziasmem a v podstatě i s track recordem, což je skvělé, protože máš to skin in the game. Je to pro mě strašně inspirativní a já ti děkuju za tvoji tvorbu.
Jan Kohout: Moc děkuju.
Vlastimil Mach: Hodně to pro mě znamená.
Jan Kohout: Děkuju.
Co je Plán B a proč ho mít
Vlastimil Mach: Když se posuneme na další téma, což je Plán B. Před čím se člověk zajišťuje? Co je ten Plán B? Proč bych ho měl mít? Pojistka se hodí vždycky, když ti hoří střecha, tak už si ji potom nepojistíš.
Jan Kohout: Plán B, to je téma. To je jedno z těch doprovodných témat, o kterých jsem mluvil a ke kterému to v rámci mé osoby dokonvergovalo. Bylo to v době covidu, kdy jsem měl jako fyzioterapeut odjíždět pracovně do Saudské Arábie. Všechno se zařizovalo a teď najednou přišel covid, zavřely se hranice, zavřeli to ještě dřív než Česká republika, a mně zůstal pas na té ambasádě a nikdo tam nebyl. Takže já jsem najednou neměl pas. Já bych stejně nemohl vycestovat, protože pak se zavřely hranice i v České republice, a mohl jsem si jít samozřejmě udělat nový, ale bylo by mi to k ničemu.
A říkám si, jak je to možné, že nemůžu vycestovat? Proč tady jako budu, já tady třeba nechci být. Spousta lidí samozřejmě opustila Českou republiku z různých důvodů. Měli na to různé hacky. A v tu chvíli jsem si říkal, že by bylo fajn mít dobrou pojistku. Něco, co mi neumožňuje jenom tu finanční nebo peněžní suverenitu v rámci Bitcoinu, ale umožňuje mi to i fyzickou mobilitu. Protože žijeme ve fyzickém světě a není to jenom o Bitcoinu. Ten Bitcoin je fakt jenom začátek, pak to všechno navazuje v rámci reálného světa.
A tady začala moje cesta, když jsem si udělal rezidenci v Paraguayi. S tím, že pokud bych měl tu rezidenční kartičku, tak na základě toho, že bydlím támhle na druhém konci světa, by mě na letišti museli pustit a já bych potom odletěl domů. Mohl bych odletět třeba do Mexika nebo kamkoliv jinam, pokud by to bylo možné. Takže to byl takový první krok.
Pak jsem se o to začal víc zajímat. Dostal jsem se k nějaké teorii vlajek, což je koncept, který odkazuje na decentralizaci tvých životních, ne závazků, ale středů zájmů, řekněme, v rámci toho státu. Že ty nemáš mít vajíčka v jednom košíku, stejně jako v investování, tak stejně tak bys neměl mít všechny věci v jednom státu.
Začalo to na nějakém občanství, rezidenci a potom daňové rezidenci. Pak se k tomu přidával majetek a tak dále. Teď je to postavené tak, že v každém státě je to plus minus. Je to velmi individuální. Měl bys mít nějakou tu svoji vlajku. To znamená, žiješ třeba někde, rezidenci máš v jiném státě, máš druhé občanství z jiného státu, máš firmu támhle někde, plácnu na Seychelách, velmi známé, to je jedno. Máš to decentralizované, protože nevíš, co se stane. Ta geopolitická rizika tady jsou. Vidíme Rusko, Čínu, Trumpa, Írán, velmi často Čínu a Tchaj-wan. Má to potom vliv nejenom na finanční trhy, ale samozřejmě i na ten reálný svět.
Takže to je ten Plán B. A z tohoto pohledu jsme to začali rozvíjet s kolegou Honzou Marvanem, kde jsme udělali sérii Plán B, kde jsme tyhle vlajky probrali a zakomponovali jsme tam samozřejmě i Bitcoin. Bitcoin se stal, tuším, sedmou vlajkou, která se tam přidala, protože nyní existuje něco, co jsou digitální aktiva, která tady před x lety nebyla. Tenhle koncept to nemůže ignorovat, takže se tam přidal i Bitcoin. A ten tam sedí jako na hrnec, doslova. Já na to budu mít teď přednášku i na konferenci Plán B, že mám pocit, že Bitcoin dokonce i některé vlajky nahrazuje napřímo.
Vlastimil Mach: OK.
Jan Kohout: Takže na tomhle jsme to postavili, probrali jsme ty vlajky a teď to už budou dva roky, kdy točíme díly. Dělali jsme několik meetupů po celé České republice, Praha, Brno, Ostrava, asi čtyři nebo pět. A dostali jsme se do bodu, kdy jsme si řekli, že je o to takový zájem, který vidíme nejenom v bitcoinové komunitě, ale i v tradičních financích. Protože ti tradiční investoři to taky řeší.
Měli jsme tady pár měsíců nazpátek návrh na daně z nerealizovaných zisků, jako v Holandsku, což je něco neuvěřitelného. Teď se mění daňové režimy. Časový nebo hodnotový test v Německu se dost pozměnil. A ti lidi vidí, že ty státy na tom nejsou dobře, že ty dluhy se budou muset nějakým způsobem lepit a platit, a vždycky to zaplatí buď pracující třída, nebo majetek. Takže už to není jenom otázka, kam dát peníze, aby se zhodnotily, ale už je to i otázka, jak to ochránit, aby na to stát nemohl. Tam bychom se zase dostali zpátky k nemovitostem.
A řekli jsme si, že to povýšíme na další level, a letos v září děláme konferenci Plán B, která je součástí bitcoinové konference ChainCamp. Takže začínáme už v pátek a moc se na to těšíme. Za necelý měsíc to vypukne.
Vlastimil Mach: Neskutečné.
Základní krizová výbava pro rodinu
Vlastimil Mach: Kdybys měl udělat nějakou základní KPZ, třeba pro klasickou rodinu, táta, máma, dvě děti, co by tam bylo?
Jan Kohout: Hele, pokud to bude fakt KPZ, tak určitě dolarová hotovost, trocha bitcoinu, připravené dokumenty a emergency batoh.
Spousta lidí vůbec netuší, že může mít druhý pas. A spousta lidí ani nemá pas. Já jsem na to dělal anketu. Máte cestovní pas, nebo vám stačí občanka? Samozřejmě nemůžu z Twitteru vyhodnocovat celou Českou republiku, ale bylo to jako Paretovo pravidlo. Dvacet procent lidí nemá cestovní pas.
Vlastimil Mach: Opravdu?
Jan Kohout: Opravdu. Ti jsou zvyklí jezdit jenom támhle do Jugošky. A vůbec o tom nepřemýšlejí, oni to berou tak, že ten pas je jenom na dovolenou. Ale to není. To má daleko obrovskější přesah. Když se pak něco stane, potřebuješ nějaký ten dokument. Takže mají jen občanku. Pasy určitě mít víc. Potom je dobré mít je odsazené od sebe, aby ne, že si uděláš tři najednou, ale aby tam byl nějaký rok, protože ti končí platnost. Mít odstálované rejstříky trestů. Stojí to stovku, dvě, tak to jednou za čas mít. Nikdy nevíte, co se stane.
Mít všechny ty dokumenty připravené, pak emergency batoh, trošku bitcoinu v self-custody, nejlépe. A určitě nějakou dolarovou hotovost, což taky spousta lidí podceňuje. Všichni mají peníze na účtu, stane se průser, ten účet vám zruší, ať už z jakýchkoliv důvodů, nebo něco vypadne. Děje se to neustále. Viděli jsme třeba, když vypukla válka na Ukrajině, tady v Česku Sberbank, jak se lidi nemohli dostat ke svým penězům. A to se vůbec nemusí stát tady v České republice, to se stane někde vedle, ale ten dopad to má, a pak ti lidi koukají a diví se. Takže tohle by byla úplně základní KPZ.
Vlastimil Mach: Takže jestli z toho mám vyvozovat nějaký výstup, tak nevyhodnocovat věci rizikem, ale dopadem.
Jan Kohout: Stoprocentně. To jsi řekl moc hezky. Nevnímat procentuálně to riziko, respektive ano, ale dát tomu i ten dopad. Pokud se něco stane na devadesát procent, ale má to dopad minimální a moc mi to nevadí, tak dobrý, nic se neděje. Ale pokud má něco menší pravděpodobnost a má to obrovský reálný dopad na mě, na moji rodinu, na moji mobilitu, na moji svobodu, tak je dobré nad tím přemýšlet a vydat se touhle cestou. Je tam vždycky ten poměr cost benefit, ale určitě ten dopad je ten stěžejní aspekt, na co by se lidi měli koukat.
Proč Paraguay a ne Dubaj
Vlastimil Mach: Super. Ty jsi zmínil Paraguay a teď jsi tam byl tři měsíce, jestli se nemýlím.
Jan Kohout: Tři a půl.
Vlastimil Mach: Proč zrovna Paraguay? Protože u Plánu B se často skloňovala Dubaj a myslím Portugalsko ještě. Eventuálně nějaká Argentina. Proč zrovna Paraguay?
Jan Kohout: Já asi začnu tou Dubají, to je přesně ono. To jsou ty mainstreamové narativy, které se dočteš vždycky v plátcích bulváru, protože tam jsou všichni. Dubaj, kupte si tady nemovitost, Plán B. Podle mě naprostá blbost. Prostě nemůžeš považovat za Plán B zemi, která je na tom Východě. Lítají tam rakety, vedle jsou ty státy. A ta země je mimochodem neuvěřitelně závislá na dodávkách energie, vody a všeho.
Vlastimil Mach: Jedním z hlavních propagátorů byl, jestli se nemýlím, člověk z realitní kanceláře, který tam zároveň prodává nemovitosti, takže tam má i střed zájmů.
Jan Kohout: Jo. A zase jsme u toho, koho sledujete. Jestli vás zajímá Dubaj jako Plán B, tak pokud budete sledovat ty, co tam prodávají nemovitosti, tak asi nesledujete dobré lidi. Zkuste se podívat na ten protinázor. To samé platí s Bitcoinem. Ano, poslechněte si protistranu, ale koukněte se, co má za sebou. Musíte si to fakt zhodnotit.
A vrátím se k té KPZ. Velmi často pro lidi Plán B znamená nemovitost, ale nemovitost patří do té vlajky majetku. Velmi často lidi říkají, já si tady koupím nemovitost, kdyby se něco stalo. Opět se dostáváme k Rusku. Spousta Čechů a Poláků skupuje nemovitosti v Dubaji, ale i ve Španělsku. Španělsko je hodně oblíbená destinace na nákup zahraniční nemovitosti, protože je daleko od Ruska. Ale zase, španělská vláda je teď dost nalevo. Ta situace s bydlením tam není úplně dobrá, ceny už jsou přešponované, teď je tam nějaká migrační krize, viděli jsme, co se dělo na té Ceutě. Takže úplně si nejsem jistý. A pořád je to Evropská unie, to je další věc. Když bude Plán B v Evropě, tak ty nechceš být v té EU, ty chceš být mimo, kam na tebe stát nemůže. Takže to je jeden důvod, proč Paraguay.
Ale úplně ten hlavní důvod, proč se řeší rezidence v Paraguayi, je ten, že Paraguay je jeden, možná jediný stát na světě, nejsem si úplně jistý, který ti umožňuje získat rezidenci, aniž bys tam musel zůstat. Myslím si, že se to do budoucna možná změní, ale zatím to umožňuje, že tam nemusíš fyzicky zůstávat. To znamená, že když chceš rezidenci, tak si to domluvíš s někým, kdo to poskytuje, přiletíš tam, vyřeší se papíry a ty v podstatě můžeš, když to všechno vyjde, ten den nebo druhý den letět domů.
Takže to je ten hlavní důvod, proč si tam ti lidi dělají v uvozovkách ten Plán B. Protože každý jiný stát po tobě vyžaduje tu prezenci, ať už půl roku nebo i dýl. A samozřejmě, pokud jsi tady pracující fyzioterapeut, který je připoutaný na tom místě, musí vydělávat, tak to je pro tebe nemyslitelné.
Vlastimil Mach: Takže tam vlastně závisí na té lokační nezávislosti.
Jan Kohout: Lokační nezávislost, obecně otevřenost, obecně bezpečnost, soběstačnost. Ty věci z toho plánu tam taky sedí jako na hrnec. Paraguay není pro všechny. Záleží, jakým způsobem to chceš koncipovat. Je rozdíl mít to v záloze, mít tu kartičku, kdyby se něco stalo, a rozdíl tam potom žít. Tam jsou velké rozdíly, ale ta Paraguay chtě nechtě v tomhle funguje.
Paraguay v praxi: úřady, náklady a KitKat za třicet korun
Vlastimil Mach: Jaký byl třeba největší reality check po příjezdu do Paraguaye? Jaké byly úřady a eventuálně jaká je finanční náročnost?
Jan Kohout: Já s úředníky v podstatě nekomunikoval. Měl jsem totiž všechno vyřešené, za mě to dělala třetí osoba. A když jsem přiletěl do Paraguaye, tak s hodně věcmi mi pomáhal právě Honza, který tam je relokovaný už delší dobu.
Další věc je komunita. Když se rozhlížíš, kam odletět, do jaké země, Češi a Slováci jsou víceméně všude, ale je fajn vidět, jestli ta komunita nějakým způsobem funguje, jak je velká a jestli tam jsou podobné zájmy. Českých a slovenských bitcoinerů tam najdeš komunitu úplně bez problému.
Takže pro mě to bylo relativně jednoduché. Pomohl mi sehnat byt. Neměl jsem s tím velké problémy, takže za mě to proběhlo relativně dobře. Samozřejmě člověku toho nadává, ale za mě to bylo celkem smooth. Nebyl s tím žádný velký problém, protože mám ty známé, mám ty kontakty.
Vlastimil Mach: A jak má člověk dojít k těm kontaktům, na koho se má obrátit? Protože ty jsi měl nějaký svůj network. Kde mám začít?
Jan Kohout: Můj network vyšel z bitcoinové komunity. Ale dneska vzniká spousta skupin, které se o ten Plán B zajímají. Můžu zmínit vlastně tu naši. My máme skupinu na Signalu i na Discordu. Vždycky máme odkaz v našich videích na kanálu Kryptoplebs, takže si to tam diváci můžou najít, můžou se tam přidat, pokecat, zeptat se na to, co potřebují.
Je fajn začít budovat aspoň tu online komunitu, být v tom onlinu, trošku se seznámit, pak přijít na ty meetupy, přijít na ty konference. Tam to všechno vzniká, tam ten osobní networking je z mého pohledu nenahraditelný, protože je to úplně jiná energie. A potom, když chci něco řešit, tak se poradím a buď mi to dává smysl, nebo nedává.
Ale na blind se sebrat a odletět někam na druhý konec světa, teď to nemusí být Paraguay, může to být Asie, whatever, tak odletět na blind, to je blbé. A to byl třeba scénář těch Ukrajinců, kteří utíkali rychle pryč, protože to tam nastalo. Neříkám, že letěli na druhý konec. Oni přišli sem, naše mentalita je relativně podobná, jsme slovanský národ. Takže tady si myslím, že velký problém nebyl. A pokud by to někdo řešil takhle, tak jede od píky a potřebuješ tam mít něco. Nemůžeš přijít s holýma rukama, bez peněz to nejde.
Proto říkám, mějte tu dolarovou hotovost. Dolary vám směnní vždycky. Lidi mají třeba úspory v české koruně. Když je to na utrácení, tomu rozumím, když se podělá nějaký spotřebič. Ale pokud je to na nějakou cestu, kdyby se něco stalo, tak cash is the king. A dolar stále je rezervní měna a podle mě ještě dlouho bude. Eura možná taky, ale ten dolar vám vezmou všude.
Vlastimil Mach: A jaká je nějaká finanční zátěž? Ať už administrativní poplatky, potom relokace a potom rezidence.
Jan Kohout: Všechno dohromady myslíš?
Vlastimil Mach: Pojďme to rozebrat po kruzích a potom můžeme udělat nějakou kumulativní částku.
Jan Kohout: Jo, dobře. Takže kolik stojí ten proces zařízení rezidence? Je to individuální, každý to má jiné. Když to řeknu za nás, když děláme tyhle služby, tak se to pohybuje kolem 4 000 dolarů. Teď si myslím, že to bude trošku dražší, protože ty podmínky v Paraguayi se mění bohužel k horšímu. Je to způsobené obrovskou poptávkou lidí, kteří tam jdou a chtějí tu rezidenci. Takže imigrační úřad nestíhá, je zahlcený. Čeká se na ty rezidence daleko dýl, chtějí víc papírů a je tam toho daleko víc. S tím vzniká víc práce, takže proto říkám, dlouhodobě se to bude zdražovat.
Takže ti, co čekají, tam se čekat nevyplatilo. Když se na to podívám zpětně, jsem strašně rád, že jsem si zařídil hned tu trvalou rezidenci. Protože teď už je nejdřív přechodná rezidence, která trvá dva roky, a teprve po dvou letech můžeš žádat o tu trvalou. Takže tam je takový dvouroční mezikrok a všechno to stojí nějaké peníze. Takže tam se to řekněme pohybuje kolem 100 000 plus minus. Je to různé, každý to má jinak, každý tam má jiné služby.
Vlastimil Mach: To je v podstatě ta vstupenka.
Jan Kohout: To je v podstatě ta vstupenka. Ale je to cena za to, že se můžeš vrátit domů, můžeš tady pracovat a nemusíš tam nikdy být. To je bomba.
Vlastimil Mach: Takže tam nemusíš být vyloženě ty tři měsíce, půl roku?
Jan Kohout: Ne, ne, ne. Právě že ne. Říkám, snad jediný stát, který tohle zatím umožňuje. To je bomba.
Vlastimil Mach: Super.
Jan Kohout: Takže to by byla ta první část. A ta druhá byla co?
Vlastimil Mach: Relokace, nějaké letenky. Ty s tím máš příběh sám o sobě.
Jan Kohout: Příběh s kufry. No, čtyři kufry, samozřejmě jeden plný techniky na natáčení. Všechny měly nadváhu, jeden mi tam uznal. Letenky, to je strašné. A teď ta situace s Íránem tomu taky nepřispívá.
Takže relokace. Záleží, jestli letíte sám nebo s někým. Počítejte taky do stovky. Spíš míň.
Vlastimil Mach: Za jednotlivce?
Jan Kohout: Za jednotlivce určitě míň. Nevím, 30, 40 tisíc, záleží, jestli chcete zpáteční. Je to variabilní, ale samozřejmě něco to stojí, přesunout se tam. Není to nic hrozného. Říkám, záleží, jestli jste jednotlivec, nebo letíte s rodinou. Pokud má někdo rodinu, tak se to samozřejmě prodraží.
A potom samotná existence. Průměrně samozřejmě nižší než tady. Já si pamatuju, jak se před pár lety říkalo, že je to tak o polovic nebo o dvě třetiny. To už si myslím, že neplatí. Je to hrozně individuální. Nějaké věci tam jsou levnější, většinou jsou to služby. Vnímám třeba barbera. Tady v Praze 600, 700 korun. Tam je to třeba 150 až 300, záleží, kam jdeš.
Jídlo, záleží zase, co jíš. My jsme na to měli video s Honzou, kde jsme se hádali o KitKat. Já mám hrozně rád KitKaty.
Vlastimil Mach: Fakt?
Jan Kohout: Ty značky, které známe odsud z Evropy, tak jsou tam drahé. Já jsem tady zvyklý na KitKat za 13 korun z Penny a tam mě ta tyčinka stojí 30. A já mám nějakou svoji mentální cenovku přesně v hlavě. Říkám, tak to si nekoupím. Ale třeba vajíčka tam jsou za 2,70 až 3 koruny. Tady jsme se vrátili o pár let dozadu, než byla ptačí chřipka. Takže levná vajíčka, levné samozřejmě maso, Paraguay je tím známá. Když pak jdeš do restaurace, do nějaké luxusní, tak se to dá porovnávat i s Prahou. Záleží, jak kde.
Bude vám trvat, než si zvyknete na proces utrácení nebo využívání služeb a nakupování výrobků, aby vám to dávalo smysl. Pokud tam přijedete, tak se vám to všechno zdá drahé. Já jsem říkal, ty vole, tady je to drahý. Ale pak zpětně, když se na to dívám, tak samozřejmě člověk tam měl náklady, zařizoval se byt, postel. Mám pěknou velkou postel za 15 000. To jsem mimochodem kupoval přes Lightning. To je jeden obchod v Paraguayi, který prodává postele a bere bitcoin. A kupuješ všechny ty věci okolo. Taky je to tam obecně levnější, fakt záleží, kde kupuješ. Je tam strašná variabilita.
Kdybych to měl shrnout, tak ty náklady tam jsou nižší než tady v České republice. Ale zase to může být rozdílné pro někoho, kdo žije v Praze, a pro někoho, kdo žije na vesnici. To je velký rozdíl už sám o sobě. Pokud někdo z vesnice přejede tam, tak to může vnímat dost podobně. Ale pokud někdo žije v Praze a přesune se tam, tak je to levnější určitě.
Vlastimil Mach: Jaký je ten mentální náklad? Jednak čas nějakým způsobem strávený na cestě a administrativou, ale všeobecně ten přerod, ta adaptace na nové prostředí.
Jan Kohout: Z mého pohledu, nebo takhle to mám já, pokud se tam člověk relokuje s tím, že to je nějaký Plán B, a máš v hlavě pocit nebo víš, že to je správné nastavení a je to to, co v životě chceš, tak podle mě s tím žádný problém nemáš. Podle mě prostě jsem tady. Je tam hezky, je tam bezpečno, máš tam dobré jídlo. Pro někoho tam může být nuda. Zavěžit musíš do nějakých čtvrtí, do nějakých holek. Jinak je tam relativně klid.
Pokud je někdo fotbalový fanoušek, tak si tam užije. To jsou strašní blázni, co oni tam dělají, když vyhrají zápas nebo prohrají zápas. To je z mého pohledu, tedy z pohledu někoho, kdo nemá rád fotbal nebo kdo nesleduje fotbal, šílené.
Takže přijde mi to dost podobnější, než kdybys byl třeba v Asii. Tam ta mentalita je taky jiná. Tady je to taková ta mañana. Tady je prostě na všechno dost času. Jsou takoví klidní. Je tam to tranquilo. Není to nic hrozného, si myslím.
Vlastimil Mach: A co se týká jazyka?
Jan Kohout: Španělština. Anglicky se téměř nedomluvíte, minimálně, velmi často to řešíte překladači. Ale i když neumíte bů, tak se nějak rukama nohama domluvíte. Ty překladače vám pomůžou, ale vystačíte si potom s nějakými základními frázemi. Pokud nejdete do nějakého dialogu, nevím, ať už řešíte nájemní smlouvu nebo něco, tam je potřeba, aby tam někdo mluvil anglicky. Ale když potřebujete do krámu a potřebujete se na něco zeptat, kde je, kde najdu, kolik to stojí, tak to jsou základní fráze, které se naučí v podstatě každý. Takže španělština.
Vlastimil Mach: A ty jsi říkal, že sis tam kupoval postel za bitcoin. Takže tam máš nějakou trvalou rezidenci, máš tam byt?
Jan Kohout: Jo. Já tam žiju. Já žiju v Paraguayi. Já jsem tady na návštěvě. Mám tam všechny ty moje životní středy zájmu nebo závazky, prostě jsou tam. Mám tam všechno. Takže vlastně já jsem Paraguayec.
Vlastimil Mach: Takže teď jsi tady vyloženě jako turista.
Jan Kohout: V podstatě ano, jsem tady turista. Ale samozřejmě s mým českým občanstvím nejsem omezený nějakým vízem nebo něčím, že tady musím být nějak dlouho.
Z podcastu se stalo hnutí
Vlastimil Mach: V jaké fázi, v jakém okamžiku, když jste s Honzou dělali ten podcast Plán B a potom ty meetupy, jste zjistili, že už nevytváříte samotný obsah, ale vzniká něco většího, jako hnutí, eventuálně ta konference?
Jan Kohout: Začali jsme to vnímat relativně brzo. Já nevím, řekněme po roce, kdy se nám začali ozývat lidi. Vnímali jsme to, že ta videa mají dosah. A to bylo na mém kanále, který byl čistě bitcoinový, takže najednou začalo vznikat úplně nové téma. Já jsem nevěděl, jak moc se to chytne. Dal jsem tam video, jak emigrovat před válkou a jak ochránit svou rodinu, nebo tak nějak se to jmenuje. A to mělo hned na můj kanál velké views a měl jsem z toho velkou radost.
Takže ten zájem jsme tady viděli a ta komunita se kolem toho postupně začala budovat. Napsali jsme někam, že bychom udělali meetup, jestli by o to byl zájem. Přišlo tam asi 50, 60 lidí, což na začátek bylo dobré. A buduje se to. Je to téma, které trenduje. Řeší to spousta lidí. Nejsme to jenom my, nejsou to jenom bitcoineři, jsou to i tradiční finance. Někdo si to spojí s nomádstvím, někdo s prepperstvím, někdo si to spojuje hodně se soukromím, digitálním. Ten Plán B je opravdu strašně široké téma. My to vztahujeme na tu teorii vlajek, ale pro každého to samozřejmě znamená něco jiného.
Kdo vystoupí na konferenci Plán B
Vlastimil Mach: Na jaké speakery se tam divák a posluchač může těšit?
Jan Kohout: Tak na ty nejlepší v oboru, bych řekl. Spousta speakerů, kteří budou na konferenci Plán B, byli mými hosty v podcastu nebo budou, ale snažili jsme se to poskládat podle témat, která chceme akcentovat.
Takže kromě známých bitcoinerů, jako je Pepa Tetek, Michal Novák nebo Juraj Bednár, se můžete těšit třeba na Juraje Karpiše.
Vlastimil Mach: Mhm.
Jan Kohout: Se kterým jsme tohle téma řešili. Mimochodem zajímavé, já se svých hostů velmi často ptám i na to, jak se dívají na ten Plán B. Většinou je to za paywallem, protože jsou to soukromé věci, každý to nechce úplně zveřejňovat, někdo je opatrný. A nechci říkat, že jsem překvapený, spíš ne, ale spousta bohatých a známých lidí tohle řeší. Vedou doma debaty, co bychom dělali, kdyby se tohle stalo, kam bychom dali náš majetek nebo kde ho máme mít teď, kam bychom utíkali, do jaké země. A velmi často lidi, přesně ta Jižní Amerika, jako Patagonie, tam je to takové schované. Takže to je pro mě příjemný outcome, když to takhle řeknu.
Takže Juraj Karpiš je jedním z hostů. Budeme tam mít Dana Vořechovského, makroekonoma z podcastu Růžička Vořechovský, na Twitteru známého jako Queenolog. Hodně často se s Honzou baví o té geopolitické situaci, takže se můžete těšit. Budou tam Pavla a Michal Nýdrle, kteří s tím mají taky osobní zkušenosti. Bavili jsme se o tom, že oni něco dělali v Panamě, pak to skipli a jsou spíš teď do Česka. Bude tam Sara Polak, o které jsme se taky bavili. Takže z těch hostů tam bude spousta. Určitě mrkněte na planbkonference.cz na lineup.
Bude tam Aleš Vávra, který naopak půjde kontra proti Pepovi Tetkovi a Marku Brávníkovi. Samozřejmě debata bitcoin versus zlato versus fiat. Jak se to poskládá, co dává smysl. Spousta lidí říká, že tím zlatem uplatíš někoho na hranici. To je úplný bullshit. Takže tyhle debaty chceme rozvíjet a troufám si říct, že tam na to téma máme vždycky ty dané odborníky.
Vlastimil Mach: Jak jako organizátor pracuješ s tím, aby ta konference nebyla založena jenom na tom prodeji strachu z nejistoty?
Jan Kohout: Já si myslím, že aktuálně ten prvek strachu tam prostě je. Je to ten důvod toho Plánu B. Je to poukazování na tu aktuální situaci, která by z našeho pohledu měla kriticky přemýšlejícího člověka nějakým způsobem znepokojovat. Ale ne ve smyslu, já se tady teď zabarikáduju ve sklepě, nakoupím si konzervy a tuny zlata a střelivo. To je za nás ten extrém, který ani nefunguje, protože ty se tady někde zacpeš a chybí ti ta mobilita. A ta mobilita je základ. Jakmile se nehýbeš, jakmile nejsi mobilní, tak to dopadá blbě. Ty se nechceš zabarikádovat v Rusku nebo na Ukrajině.
Z mého pohledu, pokud to někdo chce, be my guest, ale já si myslím, že tohle cesta není. Takže se naopak snažíme komunikovat i ty mainstreamové narativy nebo ty chyby, které tam vidíme, jako je ten Plán B, že si koupím nemovitost. Nemovitostmi bych nezačínal. Někdo chce tady střelivo a tohle, to taky není dobré. Ono to všechno má svoje pro a proti a my se snažíme to obsáhnout.
Vlastimil Mach: Zkrátka ten celistvý pohled, ty výhody, ta úskalí. A nějakým způsobem se dostáváte jednotlivými speakery do těch témat.
Jan Kohout: Přesně tak. Jsou tam probraná všechna zajímavá témata, která vás v rámci toho Plánu B napadnou. Která souvisí s majetkem, se soukromím, s ochranou vás a vaší rodiny. Štěpán Uhrik tam bude mít skvělou přednášku na to, jak si založit trusty, budou se řešit ty následné ochrany kapitálu. Pokud už někdo spravuje větší kapitál, tak je fajn mít na to nějaké ty právnické osoby.
Vlastimil Mach: Takže nějakou strukturu.
Jan Kohout: Strukturu, přesně tak. Ano, děkuju. Takže každý si tam najde to svoje téma.
Vlastimil Mach: Má Plán B plán B?
Jan Kohout: Když se Plán B exekuuje, tak se z něj stává plán A a je potřeba plán B. Máš naprostou pravdu. Takže Plán B jako konference plán B nemá, buď bude dobrý, nebo špatný, to se vyhodnotí na konci. Ale určitě je to něco, nad čím se pak musím v budoucnu zamyslet. Z Paraguaye je plán A, tak co teď bude plán B?
Protože ano, nejde to. Všechny ty státy a všechna ta řešení, všechny ty plány, o čem se tady bavíme, to může být dočasné, to může být efemerní. My nevíme, co se stane. Takže vždycky je dobré mít v záloze něco, kdyby se tohle podělalo. A to platí i o té Paraguayi, kterou často adorujeme, ale z racionálních důvodů. To se často snažíme vysvětlovat. Je to rezidence, která má nesporné výhody. Ale je potřeba přemýšlet potom i dál. Takže rozhodně Plánem B to nekončí. Je to proof of work. Je to nekončící proces. Svět se mění, je dynamický a člověk na to musí být nějakým způsobem připravený. Takové to seď v koutě, najdou tě, to už dneska neplatí.
Vlastimil Mach: Tak touhle tečkou dneska končíme. Já ti mockrát děkuju za to, že jsi za mnou přišel a že sis udělal čas.
Jan Kohout: Já děkuju za pozvání a moc rád jsem si popovídal. Bylo to skvělé. Dík.
Vlastimil Mach: A pro diváky, určitě nezapomeňte mrknout na webovky konference Plán B. Necháme to dole pod videem. A tím, že Plán B je součástí ChainCampu, to jsme vlastně zapomněli zmínit. Chceš k tomu pár slov ještě nad rámec?
Jan Kohout: Jo. Sem tam se pár lidí ozve, jak to vlastně je, jestli to máme dohromady, nebo je to rozdílné. ChainCamp je nyní nově dvoudenní akce s tím, že jsme se s Peťou, což je teď provozovatel ChainCampu, domluvili, že pátek si vezmeme na starost my v rámci Plánu B. Ale prezentujeme to jako plnohodnotnou konferenci. Není to ten meetup, není to jenom doprovodný program. Berte to jako plnohodnotnou konferenci Plán B, která je součástí ChainCampu.
Vlastimil Mach: Tak jo, mockrát děkuju.
Jan Kohout: Taky děkuju.
Vlastimil Mach: A veškeré informace tady získáte pod videem. Jestli vás tento podcast bavil, určitě nezapomeňte odebírat, eventuálně dát like, a na co určitě apeluju, dávat komentář a zpětnou vazbu, které si ceníme nejvíc. Mockrát vám děkuju a vidíme se zase příště. Čau, ahoj.
Obsah rozhovoru vyjadřuje názory hostů a není investičním doporučením. Rozhodnutí o vlastních penězích je vždy na vás.
